česky english

---

úterý 10.10.2006

Kevin a živí divočáci, daňci, jeleni...

Protože Kevin měl za několik dnů skládat své další lovecké zkoušky s dohledávkou divokého prasete, chtěl jsem, aby viděl ještě před tím prasátko živé. A také, a to hlavně, jsem si chtěl ověřit, jak na takového živého štětináče bude reagovat...



Proto jsme díky našim mysliveckým přátelům dostali možnost setkání u obůrky, kde se potulovali tři kaňouři. Jeden větší než druhý... Hned po našem příchodu se s dusotem rozeběhli k nám - asi se představit. Byli jsme moooooc rádi, že nás dělil bytelný plot...



Kevina jsem nemusel pobízet, hned se zájmem koukal skrz plot, co že mu to za ním zvláštně voní...



Kevina jsem odvázal navolno (poté, co jsem se přesvědčil, že v plotu není větší díra, kterou by se on nebo prasata mohli dostat k sobě :o)) Během pár sekund se v Kevinovi probudily ty správné lovecké pudy...



Byla fantazie ho sledovat, jak se mění v šelmu. Přesto byl stále v kontaktu se mnou a pohledem si občas ověřoval kde jsem a díval se na mě jakože co já tomu jeho počínání říkám :o)



Pro zvědavé – Kevin má na přední pravé tlapě botičku, neboť si dva dny před tím rozřízl na procházce polštářek.



Kevin začal prasata mocným hlasem usilovně vyštěkávat a obíháním obůrky je fixoval tam, kde je chtěl mít...



A hlas má Kevin, jako každý dospělý Ridgeback, opravdu pořádný... Bylo cítit, že to myslí naprosto vážně.



Ani jsem netušil, kde se to v něm bere. Reagoval naprosto přirozeně, jako by to dělal každý den...



Prasata z toho byla chvíli vyvalená, ale pak se uklidnila a přiblížila se k ohradě, podívat se na toho, kdo je vyrušil z jejich siesty...



Zde si Kevin a nejodvážnější prase strkají čumáky k sobě. V tuto chvíli byli v naprosto těsném kontaktu a funěli si z nosu do nosu. Oba to vydrželi poměrně dlouho. Kevin u toho vrtěl ocáskem. Co dělalo s ocáskem prase, to nevím :o)



Pak to Kevina přestalo bavit a začal zase řádit :o)



Kurňa, kde ste, vy prasata?!



Když už i Kevin měl plné zuby štěkání, šli jsme se podívat směrem k lesu...




A tady nám všem spadla údivem čelist...



Kousek od nás se páslo početné stádo jelenů...



...a jen pár desítek metrů od nás polehával ve stínu mohutného stromu daněk (nebo co to bylo za jelena :o))



Kevinovi, který byl navolno, jsem raději, pro jistotu, dal na dálku povel "sedni". Ač byl pohledem na vysokou naprosto konsternován a u vytržení, kupodivu napoprvé poslechl...



Co nejrychleji jsem pohledem kontroloval oplocení obory, ve které jeleni byli. Ach tak, na to bych málem zapoměl – bylo to v obůrce – být jeleni někde na pasece, nemyslím si, že by Kevin tak ochotně poslechl povel ;o)



Ale stejně to byla podívaná. Oplocení bylo velice řídké (poloviční pes jak Ridgeback by skrz plot v pohodě prolezl), takže byl kontakt Kevina i vysoké velmi těsný. Očima se všichni sledovali – jak Kevin jeleny, tak obráceně...



Vůdce stáda šel rychlou chůzí směrem k nám. Pak se zastavil a koukal co tam tropíme :o)



Tohle je nejstarší kus v oboře. Jen tak postával poblíž vodního zdroje (rybníček za ním) a pomalu se za námi otáčel. Neutíkal. Asi věděl, že mu od nás nic nehrozí...



Když jsme se dosyta vynadívali, popošli jsme na nedalekou louku, kde jsme Kevina vypustili společně s jeho největší kamarádkou Barčou naší chovatelky (maďarský ohař).



Oba pejskové se spolu vyřádili a louka jim málem nestačila :o)



Zde si Kevin procvičuje odložení a sleduje Barču, která nedaleko vyhledává bažanty... Což pro Kevina není tak snadný cvik, neboť by se pochopitelně ze všeho nejraději přidal :o)



Po chvíli se k nám holky vrátily. Barča si domů odnesla zaslouženou odměnu v opeřené formě...



A jen kousek od nás to vše sledoval pěkný a zřejmě i ušlechtilý koník...

Byl to moc vydařený výlet a někdy se sem musíme vrátit.
Vše umocňoval naprosto krásný podzim, který se letos mimořádně vyvedl...