česky english

---

neděle 6.2.2005

Vyrazili jsme za pořádným sněhem

Brzy ráno jsme vyjeli za pořádnou sněhovou nadílkou, zvědaví co bude říkat Kevin na takové množství sněhu. No co by - nezklamal :-)). Hned poté, co jsme vyšli z vesnice mezi pole, jsme ho pustili navolno - začal blbnout stejně jako loni, když byl ještě malý štěndo. Skákal v závějích, strkal čumák do sněhu, vybíhal v prašanu před nás, prudce se otáčel a běhal stále sem a tam - viditelně pookřál.

Vyrazili jsme nad vesnici, což obnáší v létě, když není sníh, dobrou půl hodinku až k lesu. Teď, když cesta nebyla ani pořádně projetá, to bylo mnohem delší - což ale Kevinovi pranic nevadilo. Cestou jsme cvičili, přivolávali a blbli, takže nám to nahoru hezky uteklo :-) No, abych řekl pravdu, nahoře nám utekl i Kevin, ale to byla naše chyba - příště budem opatrnější...

To bylo tak: Kevin již je natolik rozumný a poslušný (a dalo nám to společně hodně práce) že zachovává tzv "klid před zvěří". Čili dalo by se říci, že poslouchá i když má na dohled zajíce, bažanty, či srnky... Tolik srnek, co nás čekalo nahoře na kopci, jsme však pohromadě ještě neviděli. Kevin odhopsal ve sněhové závěji dopředu a na srnky koukal - my zkoušeli na dálku různé povely: aby si sednul, přivolání apod - Kevin krásně poslouchal. Vždy po splnění povelu jsme mu dali volno, takže odhopsal dopředu koukat na srnky. V tom se stáda srnek dala do pohybu a jednotlivé srnky pelášily před náma (a Kevinem :-)) jako v biografu. Bára na mě volá: Vyfoť Kevina, jak před ním běží ty srnky! No a já vůl fotil a fotil, místo toho, abychom se zajímali co dělá Kevin... Co by dělal. To co udělá lovecký pes, když má dost času rozhodovat se sám - rozhodl se věc vzít do svých rukou a podívat se, kam že to ty srnky vlastně běží... Neměl šanci je dohnat a on to věděl, sníh byl příliš hluboký a vysoká již měla velký náskok... Přesto se pořádně proběhl, oběhl celý remízek a vyběhaný dosyta se vrátil. Připravil nám tak pár minut strachu, ale nakonec jsme byli rádi, že se sám dobrovolně vrátil. Věděl moc dobře, že něco provedl, takže se celý zbytek procházky držel u nás.... Je to prostě rošťák.

Pro nás z toho plyne jednoznačně poučení, že nesmíme v takových mezních situacích nechávat Kevina něco řešit samotného - vyřeší si to pak po svém a to nebývá to pravé... Kdybychom ho včas přivolali, určitě by přišel, to již máme mnohokrát vyzkoušené...