česky english

---

neděle 1.11.2009

Štěňata z Lichtenburku – 6. týden

Využil jsem toho, že štěníci spali a dokud se mi nerozutekli jsem nacvakal sérii spících fotografií...




...cvakání a světlo blesku je brzy probudilo...




...nejvíce se koukal po okolí můj osobní favorit, pan Zelený...




Jenže i toho jsem přestal po malé chviličce bavit.




Pan Oranžový spává jako král. Takže na zádech...




V příštím týdnu už budou mít štěňata vlastní opravdová jména...




Půjde se venčit!

Na procházce...

Postupně se prckové ocitli venku, na chladné trávě...




Na některé jsme museli použít piškot, abychom je dostali na trávu, protože jinak by se ihned otočili a pelášili by zpátky do tepla :)




No vida. Na terase to je lepší a nestudí to tolik...




Vteřinu po čůrání už sedí pan žlutý u dveří obýváku...




Jde se domů! Co tady?!




Pana Zeleného zahrada zaujala nejvíce...




Pan Zelený je můj favorit. Myslím, že to moc dobře ví  :)




Tak, konec lelkování...




...valím pro piškot!




Pejskové bude snadné vycvičit k čemukoli. Za kus piškotu totiž udělají cokoli... Jako jejich táta :)




Pan Zelení a paní Fialová na zdravotní procházce...




Pan Zelený zjistil, že máma je nablízku...




Chudák Harriet se už štěňátek nezbavila – stále se jí motali pod nohama...




... a hladově se jí sápali na cecíky...

Doma v teplíčku...

Doma je doma :)




A hele! Jídlo!




Všichni se hladově vrhli na misku s jídlem...




To byl koncert! Za chvíli začala štěňátka postupně odpadat...




Pan Žlutý odešel od misky jako první...




Pan Zelený zůstal jako poslední...




...a poté, co vyluxoval všechny zbytky, se vrhl ještě na bůvolí kostičku. Jeho apetit je záviděníhodný  :o)

Pod dobrém jídle odpočinek...

S plným bříškem se spí nejlépe. A to já vím moc dobře!  :)




Jeden se diví, co to tam bráškové provádějí... Co?

Už se perou?!

Konečně pořádná rvačka – štěňátka ji brala naprosto vážně, jako by byla na život a na smrt. Také u toho vydávali patřičné zvuky, takže jsem o ně opravdu měl chvíli obavy :)




Zoubky jsou na kousání... zadní nohy na trhání... a na co je vlastně jazyk...?




Pozor! Do ucha se nekouše!




Chhhhrrr! Škrtíš mě!




To jsou kusadla! :)




No byl na ně skvělý pohled, kdo už nějaká štěňátka viděl, tak ví o čem mluvím...




Však i sourozenci, tedy ta ospalejší část, se nemohli vynadívat...




Faktem je, že ten co teď dělá ospalého, bude za chviličku vyvádět nejvíc. Prostě si to s těmi rváči vymění... :)




Ale teď by mu člověk dal korunu :)

Na červeném koberci...

Štěňátka si velmi rychle zvykají na pozornost lidí a vyžadují ji. Ono se jim to v životě ještě bude móóóc hodit  :)




Někteří za trochu pozornosti i aportují (nebo to tak vypadá)...




Pan Zelený pozorně sleduje (s hlavou na stranu, stejně jako to dělá jeho táta Kevin) výklad toho, jak se hodné štěňátko má chovat. Moc si z toho ale nevzal, za moment se začal řezat se sourozenci :)




Pan Zelený




Sedl si asi na lepidlo  :)




Neboť přestože se kolem něj všichni prali, on vydžel několik minut bez hnutí sedět a pozorovat lidi...




Ono se mu to pozorování v životě bude hodit...  :)

A tebe taky sníme!

Pan Zelený se rád mazlí  :)




A s Bárou si velmi dobře rozuměli...




Jenže...




... za pár vteřin se v panu Zeleném probudil čertík a začal Báru škádlit. Začal vlasy...




A pak s bráchou našli tkaničky. Na co jsou? No na tahání přeci!




A kousalo se a tahalo se...

A mezitím na pelíšku...

Na pelíšku vznikla druhá válečná linie! A rubali se úplně všichni!




Chvilinku byla na pelíšku mamka Harriet. Ale pak to nevydržela a raději odešla do vedlejší místnosti, kde měla trochu toho klidu...




Nenechte se mýlit... tohle je jen chvilička k nadechnutí...




...a už se zase pokračuje v pranici!




Zezadu je to nejlepší. Sice trochu zákeřné, ale funkční :)

A zase ty tkaničky!

Tkaničky se neomrzí! Jak jsme bez nich mohli tak dlouho žít?! :)




Chvílemi to vypadalo, že chtějí Báru ti dva zrzouni někam odvléci...




Tahle zábava jim vydržela pěkně dlouhou dobu...




Štěníkům neunikl nikdo!




A tím myslím opravdu nikdo! Ani nejmladší člen rodiny Lenička...




...ale všichni to brali sportovně :)




Malé piraně si všimli, že Bára má dlouhé vlasy... No to je snad ještě lepší než ty tkaničky!




Malý zrzavý upír! :)




Nikdo neunikne jejich zoubkům. Byla to mela!




Když nejsou po ruce vlasy, kouše se třebas do ruky....




Chvílemi jsem měl o Báru vážně strach!  :)

Pohádky pro hodná štěňátka

Nadpis lže. Panu Zelenému jsem nemusel nic vyprávět. Usnul mi v náručí během pár vteřin.. Odpadl jako by nespal celý život :)




A chrápal jako jeho táta :)




Ale ani ostatní na tom nebyli jinak...




Každému vyhovovala jiná pozice...




A tyhle dva vypadali jako siamská dvojčata strostlá hlavami... :)




Nerozdělitelní sourozenci  :)








Kéž budou mít štěňátka hodné páníčky a skvělý život. Zaslouží si to...