česky english

---

čtvrtek 13.8.2009

Kevin & Harriet – krytí – den první a druhý

Den první

Vhodnost krytí byla potvrzena testy na veterině – hodnoty progesteronu u Harriet tento den dosahovaly téměř ideálních hodnot. Vše tedy bylo naplánované. Přesto to ale pejskové tak snadné neměli...



Harriet se zpočátku tvářila možná trošku nešťastně, přestože se nejednalo o její první spojení. Zato Kevin, který čekal doma za dveřmi, byl k neudržení...




Dobře míněné rady Harriet odzívala  :)




Vypusťte Krakena! :)  Kevina jsme vpustili na zahradu. Ihned mu bylo jasné, co se dnes bude dít. Snad až příliš jasné...




Zásnubní tanečky...




Pejskům jsme vybrali na zahrádce několik vhodných míst...




avšak člověk míní a příroda mění – oba ridgebackové si vybrali místo nejméně vhodné – tedy z našeho lidského pohledu...




No, alespoň měli všichni kolemjdoucí o zábavu postaráno  :)




Po celý den bylo velké horko – proto Harriet přijela až k navečer, když už se slunce chýlilo a venku se to už celkem dalo vydržet. Vše se pak ale protáhlo až do pozdních nočních hodin. Nikdy by mne nenapadlo, kolik je před půlnocí venku komárů – všichni jsme se pak škrábali ještě druhý den  ;o)  Na tohle krytí nikdy nezapomenu...




Tak, a co bude teď? Spojení se pejskům ne a ne dokonale podařit. Kde byla chyba netušíme, nechtěli jsme je ale oba dále trápit. Přestože všechna předchozí Kevinova krytí proběhla bez komplikací, dnes se nedařilo. Poprosili jsme tedy Kevinovu chovatelku o radu a poté co přijela, všechno šlo o mnoho lépe... Děkuji tedy Heleně Lednové (CHS Od Křemence), tímto ještě jednou za podporu a pomoc.




Jak jsem již napsal v úvodu, oba pejskové byli napoprvé spojeni 93 minut. Byla to fuška nejen pro ně, ale i pro jejich páníčky...

Den druhý

Obden jsme na přání majitelů Harriet překrývali. Bylo to pro Kevina nová zkušenost, zatím vždy kryl fenu jen jedenkrát. A nutno říci, že to byla zkušenost asi velmi silná. Protože ještě tři týdny poté Kevin pozorně kontroloval každé auto, které u našeho plotu byť jen přibrzdilo a díval se, zdali mu neveze další fenečku... Bylo to s ním docela k nevydržení, tak byla jeho vzpomínka silná  ;o)   Inu aby ne, užil si to skutečně dosyta...



Druhé krytí bylo už brnkačka. S největší pravděpodobností byly hodnoty progesteronu Harriet mnohem lepší než posledně...




Harriet jsme opět nechali nejdříve rozkoukat samotnou a Kevina jsme přivedli až za několik minut, když se Harriet zklidnila a seznámila se s prostředím. Kevina jsme tentokrát přivedli na vodítku. Přesněji tedy – on si mne za sebou přitáhl a já se držel vodítka zuby nehty – láska mezi ridgebacky je silná natolik, že Kevin zapomněl na vychování...




Pro náš klid nám opět přijela asistovat Kevinova chovatelka. Kevin ji miluje a my ostatní jsme byli pod dohledem zkušenějšího oka klidnější  :)




Pár vteřin poté, co Kevin přišel (a já přiklopýtal vlajíc na vodítku za ním) k Harriet, byli pejskové spojeni...




Bylo to až překvapivě rychlé a jednoduché... Tak jak to má být.




I oba pejskové byli tentokrát klidní






Kevin byl opět galantní, dělá to při aktu pokaždé  :)




No a zatímco jsme tam tak stáli...




...oběma ridgebackům to již bylo dlouhé, takže si zvolili pohodlnější polohu...






Pak se během chvíle zatáhlo nebe a přihnala se vichřice s bouřkou. Kolem to bouchalo a blesky lítaly všude kolem nás. A do toho lítaly i květináče a ostatní nepřipevněné věci na zahradě. Nebylo to vůbec příjemné ani pro nás ani pro pejsky. Ale statečně jsme to všichni přestáli (až jsem se divil, jak byli ridgebackové klidní) a zanedlouho poté, co bouře skončila, se pejskové odpojili od sebe. Spojeni byli tentokrát 87 minut.

Tak ať vše dobře dopadne! Teď už to je na přírodě a Harriet samotné...