česky english

---

sobota 9.9.2006

Na houbách...

Kančí pařátek s kopýtkem jsme využili hned z počátku. Bára šla zatím s Matějem do lesa, Kevin zůstal poslušně v autě, a já, pro obveselení všech houbařů, co v lese byli, jsem začal šlapat pařátkem stopu. Na pořádný klacek jsem připevnil kopýtko a to zapichoval do země... ale nějak jsem to blbě přidělal... takže se mi to rozbilo... tudíž jsem klacek mrštil do mlází... a nasupěně jsem táhl pařátek s kůží po zemi... no, bude to muset stačit... a aby to bylo jak má, poslední třetinu stopy jsem ohnutý (a téměř po kolenou lezoucí) kopýtko rukou zamačkával do lesní zeminy... byla to fuška a houbaři se nade mnou buď chápavě usmívali nebo kroutili hlavou :o)



Když byla stopa připravená, na konec jsem umístil na pařez onen kousek divočáka a vrátil se k autu pro Kevina. Ten už tušil, že se něco chystá, takže z auta vyrazil hned šmejdíc nosem do lesa.. Musel jsem ho zavolat a po přidělání na stopovačku jsme se vydali na začátek stopy. Kevin už cítil stopu zdaleka a táhl jako divý... dal jsem mu spodní vedení (stopovačku pod břicho) a nechal se táhnout... dal jsem mu téměř volnost, takže jsme fakt makali jako diví... Kevin je v tomhle trdlo... takže jak je natěšený, nedává pozor na detaily stopy... ale tentokrát, možná proto, že jsme dlouho nestopovali nic jiného jak lidské stopy, šel naprosto precizně a najisto, přestože na můj vkus celkem rychle. Měl jsem z něho velkou radost...



Asi 150m před koncem stopy jsem Kevina vypustil navolno. Protože byla v těch místech stopa už ne tažená, ale šlapaná kopýtkem asi po 30-40cm od sebe, šel pečlivě a pomalu, dělal takové to "ťuk - ťuk" do míst, kde bylo kopýtko vtlačeno do země. Došel po stopě až ke zbytku divočáka, toho řádně očuchal, rozhlédl se kolem, a utíkal pro mne zpět. Pro mě to je stále neopakovatelný pocit, vidět našeho Kevina pracovat takto samostatně... Společně (tedy Kevin notně přede mnou, protože zase utíkal napřed :o)) jsme došli na konec stopy, tam jsme si zablbli a Kevin dostal veeeeeelkou odměnu :o)



To blbnutí není nějaká neúcta k prasátku... ale je nutné proto, aby pes věděl, že na konci stopy je nejen něco voňavého a zajímavého, ale taky legrace a hodně dobrůtek na zub. Snad nebude jančit jako při výcviku pak i na zkouškách :o)
Když jsme se dostatečně vyřádili, prasátko jsme s Kevinem společně pohřbili...



Bára s Matyášem mezitím chodili po lese a sbírali houby... Tuhle snad do košíku nedali... :o)



Když jsme skončili stopu, prohnalo se kolem nás auto plné myslivců s puškami... jeli k nedalekému rybníku na kachny. Za pár minut poté se začala ozývat střelba... asi jako u Verdunu... jedna rána stíhala druhou a trvalo to asi čtyři až pět minut... tak nějak si představuju jatka... ještě že nejsem kachna :o) Nevím, ale takhle si já myslivost nepředstavuju... Pro jistotu jsme tedy měli Kevina u sebe a nesundali jsme mu výcvikový obojek...



Malinká póza do alba :o)




Matyášovi se v lese moc líbilo... za chvíli usnul a chrápal až šišky ze stromů padaly :o)



V lese se začalo smrákat, ačkoli bylo asi půl sedmé večer, takže jsme se pomalu vraceli k autu. Hub bylo asi tak akorát na dvě smaženice... alespoň nebylo tolik práce s čištěním :o)



Za asi dvě hodinky v lese to myslím není špatné... Všechny houby až na jednu byly úplně zdravé!



U auta jsem ještě houby nahrubo dočistil, což Matějovi přišlo strašně legrační :o)



A protože měl asi hlad, začal jíst i trávu...



Slunce již začalo zapadat (což se pozná, že myslivci střílí kachny, pokud se nepletu, může se střílet právě hodinu před západem slunce) takže jsme se vydali k domovu...