česky english

---

sobota 1.7.2006

Lovecký výcvik – střelili jsme pro Kevina kance... Tři dny výcviku!

V hlavní roli – divoké prasátko

Kanec to byl opravdu statný. Chuděra to koupil přesně do hlavy, o čemž vypovídala asi 3 cm díra u kořene pravého ucha – alespoň se kvůli nám netrápil... Pokud tohle čtou nějaké slabší povahy, nechť na tomto místě raději přestanou, on takový výcvik loveckého psa není až taková idylka, jak to možná někdy vypadá, holt se pracuje s mrtvolami a krví... :o) Děkujeme ti, vepříku!

Čtvrtek

Počasí: vlhko, slabý a stálý déšť, místy zesilující, teploty kolem 20°C

Hned v den střelení kance jsme Kevinovi připravili jeho vůbec první šlapanou kančí stopu. V podstatě se kopýtky mrtvého kance simuloval běh kance živého, střeleného a nekrvácejícího – stopa byla vedena v tyčovině (tj vysokém a vzrostlém lese). Pro začátek byla stopa dlouhá asi 200m – na tomto úseku již dobře uvidíme zda Kevin po takovéto stopě vůbec půjde, a pokud ano (v což jsem doufal) že kance na konci stopy dohledá...

Na nástřelu (začátek stopy) Kevin pěkně navětřil a vydal se krásně po stopě, šel s přehledem a cílevědomě a přesně. Krásná podívaná... ale na rozdíl od Barvářských zkoušek je zde stopa jen začátek... Několik desítek metrů před koncem stopy jsem na pokyn Kevina odepnul od stopovacího vodítka a vypustil. Pes zde musí stopovat zcela samostatně, dohledat sám mrtvého kance, správně se u něho chovat (nenačínat apod) a hlavně, musí přijít zpět pro svého vůdce (tj mě :o)) a dovést ho k prasátku na konci stopy.

Nevěděl jsem, jak se bude Kevin chovat, ale přiznám se, věřil jsem mu. Ostatně – nic jiného mi ani nezbývalo. Po vypuštění jsem se schoval a sledoval, jak Kevin pracuje, jak jde dále po stopě sám a na konci nachází kance. Chvíli ho obcházel, očuchával a po cca 2 minutách pro mě běžel zpátky! Když mě našel, měl radost, skákal kolem mě a po mém pokynu mě sebevědomě dovedl ke kanci. Skvělá práce, Kevine! Děkuji ti, byl to skvělý zážitek a jsem na tebe pyšný...

Pátek

Počasí: naprd – celý den leje jako z konve, teploty kolem 20°C

Ke všemu dostal Matyáš teploty po ranním očkování, takže do lesa dnes nepojedeme... Alespoň jsem tedy vytáhl kančí kůži a s nejvyšším sebezapřením jsem odřízl nožem dvě kopýtka s asi 20x20cm kusy kůže a dal si je zamrazit pro další budoucí výcvik...

Aby to nebylo Kevinovi líto, nechal jsem ho vyhledat v dešti alespoň místo v koutu zahrady, kde jsem kance porcoval... Našel ho neomylně, hned ode dveří šel najisto :o)

Snad se do zítra počasí zlepší...

Sobota

Počasí: slunečno, místy pod mrakem, teploty kolem 25°C (na sluníčku samozřejmě více)

Tak jdeme na to! Cestou jsme se stavili pro naši chovatelku a vzali do party její fenku a Kevinovu největší kámošku Barču. Jeli jsme do našeho výcvikového lesa, kanec s námi, chudák se tísnil ve velké igelitce, ale myslím, že mu to bylo už jedno...



Když jsme dojeli na místo, připravil jsem škáru (kančí kůži, už jsem to vysvětloval :o)) a naše chovatelka Kevinovi připravila opravdu dlouhou a složitou stopu. Na konci byla škára navléknuta na pařez, takže vypadala jako opravdový, ležící kanec... Stopu jsme nechali zavadnout, aby nebyla příliš čerstvá a Kevin to tak měl složitější a vydali jsme se na druhou stranu, k rybníku...



Cestou jsme si zkusili chůzi u nohy, přesně jak to má být na zkouškách... Pak jsme oba pejsky pustili, aby si trošku užili volného pohybu :o)



Počasí nám opravdu přálo... Zastavili jsme se na hrázi, kde měla chvíli cvičit Barča přinášení z vody spojené se střelbou. Což nám přesně vyhovovalo – Kevina jsem zavedl několik desítek metrů od nás a za stromem mu dal odložení. Asi byl otrávenej, ale nácvik je nácvik :o) Barča poslušně cvičila a Kevin poslušně ležel...



Správně by měl odložený pes minimálně 5 minut ležet v odložení, pak by měl následovat výstřel, pes musí zůstat klidně ležet a poté by měl zůstat dalších minimálně 5 minut odložený. S Kevinem jsme tohle nikdy necvičili a ke všemu v zimě jsme netrénovali odložení vůbec. Takže jsme to zkusili. V rámci výcviku padlo několik výstřelů. Kevin je pašák a zvládl je naprosto s přehledem, jen se po výstřelu párkrát rozhléhl, kdeže se to střílí a zda se ho to nějak týká :o) Po několika minutách jsem ho vyzvedl a pořádně pochválil... :o)



Kačenka si dnes opravdu zaplavala a pak už jen odpočívala na břehu...



Vydali jsme se s Kevinem zpátky k lesu s připravenou stopou. Stopa tak byla stará odhadem 1,5 hodiny, což je tak akorát...

Hledání prasátka

Jsme na místě. Kevin už nervózně přešlapuje a větří s nataženým krkem začátek stopy. Jdeme k nástřelu. Ukazuju mu ho a současně i rukou směr stopy... Kevin jde a hned z počátku ověřuje stopu...



S délkou stopy jsme to možná trošku přepískli :o) ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti... Na stopě máme několik lomů, Kevin se chová jinak než na krví pobarvené stopě (Barvářské zkoušky), zde si více stopu ověřuje, zřejmě je to pro psa složitější. Bez větších zaváhání mne však vede na natažené šňůře až ke stromu se značkou vypouštění... (více jak 100m od konce stopy s ležícím kancem)



Kevina odpoutám od vodítka. Má takovou snahu jít kupředu, že musím ručkovat po napnuté šňůře až k němu a vyháknout karabinu od obojku... Kevin hned vyráží kupředu s nosem u země. Je vidět, že má radost, vrtí si ocáskem, ale běží příliš rychle. Je to pohrk, takže stopu po několika desítkách metrů ztrácí, ale sám(!) se vrací o kus zpět, stopu nalézá a po chvíli nachází konec stopy a tam ležícího kance... Asi už ho moc neláká, protože jsme ho dali na místo se sluníčkem a začal trošku zapáchat :o( Přesto kolem něho ale Kevin pobíhá a jakoby na něj doráží... To vše sleduju schovaný za silným stromem...



Když Kevin po pár minutách usoudil, že je ta správná chvíle, doběhl si neomylně pro mě :o) Musím říci, že je to skvělý pocit, když pro vás váš pes přijde a nadšeně, jako by se chtěl pochlubit, vás dovede ke kořisti...



Kevin dostal óóóóóóóóbrovskou pochvalu a plnou hrst oblíbených ňaminek... Pak jsem vzal kůži a začal s ní Kevina dráždit, to proto, aby pes věděl, že na konci stopy ho čekají nejen dobrůtky, ale i zábava a vždy se tak na konec stopy těšil...



No, užili jsme si to. Prasátku to už bylo naštěstí jedno... Kevina to strašně bavilo a rozštěkal se na celý les. Škoda, že takto nehlásí nalezení škáry na stopě, to by bylo ještě lepší :o)



Po pár minutách jsem zábavu pro silné chlapy ukončil a vydali jsme se zpátky. Kevina jsem dal k autu a vydal se s rýčem pohřbít prasátko k patě vzrostlého smrku. Děkujeme ti...




Pejskům jsme dali napít, všichni jsme se poskládali do auta, a vydali jsme se, po několika krásně a pro psy ideálně strávených hodinách v lese, k domovu... Chovatelka Helena ještě před focením poskytla Kevinovi několik nezbytných rad, jak se tvářit při fotografování....



.... nejsem si jist, zda si vzal Kevin dobře míněné rady k srdci :o)

Kevinova mamka Aris

U chovatelky jsme Kevina nechali proběhnout s jeho maminkou Aris z Lukovského dvora.
Vypadá stále moc dobře. Ve chvíli, kdy zjistila, že mám v kapse dobrůtky, byl konec hrám a začala loudit :o)



Což začal dělat samosebou i Kevin – holt krev není voda :o)

Zasloužený odpočinek

Doma Kevin vylohnil plnou misku vody a lehnul si venku na dlažbu, aby se ochladil... Když mu začalo být dobře, lehl si na pelíšek, který jsem mu dal na rozhraní stínu a sluníčka a neuvěřitelně si to liboval :o)




Tak takhle pracuje náš milovaný pejsek a přesně tohle je pro něho ten nejlepší den, jaký si představoval ve svých snech :o)




Poděkování:

• prasátku a omlouváme se za nešetrné zacházení
• panu Kesnerovi za rady při výcviku a za poskytnutí škáry
• chovatelce Heleně Lednové za udělání bezva stopy, perfektně značené
• Kevinovi, za to že je jaký je...
  
• a všem dalším, kteří nám pomáhají...