česky english

---

neděle 7.10.2007

Kevin na vlastivědném poznávacím výletu...

S nadšením jsme se pod kopcem, kde jsme zaparkovali náš vůz, vydali vzhůru na cestu... Nadšení mě osobně vydrželo asi 200m cesty... Kevin byl natěšený, Matyáš taky, ale bohužel, cesta byla naprosto nekompatibilní s naším terénním kočárkem :o)




Nakonec jsme se však na pokraji zoufalství vyškrábali nahoru, kde nás čekalo nemilé překvapení ve formě několika polomů... bohužel napadaných zrovna přes cestu – nechá–li se prostor bez keřů mezi vzrostlými stromy takto nazvat... Je zkrátka vidět, že se zde už několik let nechodí a kdoví, kdy zde naposledy šli nějací blázniví turisté (o turistech s kočárkem a psem nemluvě :o))




Kevin se snažil ze všech sil uklidit větve z cesty :o)




On je zkrátka naše hračička :o)




Konečně se před námi objevila cesta bez spadaných stromů a mohli jsme si tak řádně užít atmosféru tohoto lesa...




Chvílemi mezi stromy nakouklo i sluníčko, takže tam bylo fakt kouzelně...




Matyáš dostal vitamínovou bombu... :o)




Kevin na posledním spadlém stromě dnešního dne...




A s chutí si ho přeskočil...




Les byl plný zvěře a ačkoli jsme (naštěstí) žádné zvíře nepotkali osobně, celou cestu Kevin větřil a já pozoroval několik zřetelných důkazů o tom, že zde žijí nejen srnky, ale i divočáci...




A aby ne – zde se musí lesní zvěři žít jako v pohádce...




Kevin radostně pobíhal kolem nás...




Sem–tam jsme podél cesty objevili popsané stromy...




A některé nápisy byly starší než já...  




Kevinovi jsem zpestřil cestu několika aporty...




...a protože jsem neměl aportovací předmět, posloužili nám stejně dobře klíče od domu na červené šňůrce – ještě že je Kevin vždycky našel :o))






Hoši koukají na paničku a mamku v jedné osobě, která se šla přesvědčit, zda ona obrovská houba, kterou viděla z cesty je nebo není jedlá. Nebyla.




Jablíčko byla jistota, to jedlé bylo :o)




Protože jsme byli na hřebenu, bylo naprosto jisté, že v jednu chvíli půjdeme z kopce dolů... A bylo to prudší než jsem čekal a s kočárkem jsem měl co dělat – Kevinovi se však klesání moc líbilo...




Z hřebene jsme se napojili na červenou turistickou značku, která byla naučnou stezkou. Takže jsme se dozvěděli ještě mnoho nového :o)




Matyáš na své první naučné stezce  :o)




Blížíme se k civilizaci...




Kromě kapličky jsme ještě potkali pastviny, kde se pásli koně...




...a v zapadajícím slunci...




... i krávy... Zde kráva Bětka a kráva Věrka...




...pak přišla ještě kráva číslo tři...




A slunce už začalo zapadat – což bylo nejen vidět (úbytkem světla), ale i cítit (zatracený chladno)... Nelenili jsme proto, a šlápli do bot, abychom byli u auta co nejdříve...




Na tomto místě jsem se musel zastavit. Přesně zde jsme Kevina fotografovali, když mu byl necelý rok...




Kevin se zamyslel a hleděl do dáli... protože tam jel nějaký člověk na koni...




Konečně jsme na místě, kde parkujeme auto. Tedy konkrétně asi 100m pod touto loukou...




Kevinovi jsem hodil ještě několik aportů...




...a on měl, na rozdíl od nás, spoustu energie...




...a běhal tak rychle, že ani fotky nevyšly ostré (že, Barunko :o))








Vždy samozřejmě dostal něco dobrého na zub a velkou pochvalu!








A tohle byla poslední fotka dnešního výletu... Až na ty polomy a kličkování s kočárkem mezi nimi byl naprosto super :o)