česky english

---

sobota 5.2.2005

Výlet do zasněžených lesů

Dnes ráno byl mráz, až mi přimrzaly tlapky venku ke kachličkám na terase - fuj! Ještě že mi páníček dal na ranní venčení, které nesnáším (protože mě tahají z vyhřátého pelíšku), můj zimní obleček :-) vypadám v něm sice jako ňáká socka, ale teplo je teplo...

Před obědem měli moji lidi nějaký telefonát. Po obědě k nám před barák přijelo cizí auto, takže mě nahnali do našeho auta, které už bylo připravené, a jelo se. Prý na výlet. No to jsem byl zvědav! Jelo se docela dlouho, ale vysvitlo sluníčko, tak jsem se vyvaloval vzadu na sedadlech a rychle mi to uteklo... Když jsme zastavili, hned mi bylo jasný, že dneska se nudit nebudu. Z druhýho auta vyskákaly 2 fenky (ridgeback a vizsla) a moji dva oblíbení lidi Helena a Pepík, kolem sníh, sluníčko - no prostě paráda - co si může Ridgeback, jako já, přát víc (snad už jen kilo teplý šunky :-)).

Chodili jsme po cestách a cestičkách v lese něco přes dvě hodinky, řádil jsem s holkama, chvilkama pózoval pro fotky (prý na památku) a sem tam jsme i cvičili. No jo, Jirka se zas předváděl, co jsme se naučili - tak jsem mu chtěl udělat radost a poslouchal jsem jako hodinky... Ke konci procházky jsme sice chvilinku bloudili (hned poté co jsme začali chodit podle mapy :)) ale to nejlepší nás teprve čekalo...

Sešli jsme na úzkou cestičku mezi stromy, holky byly vepředu a v tom se to stalo - stádo srnek kousek od nás. Všiml jsem si, že páníčci jsou zabráni do družného rozhovoru a nedávají pozor, takže jsem vypálil za mýma psíma holkama dopředu na srnky - seběhl jsem trošku stranou a stádo rozdělil. Jak mi kážou moje instikty, hnal jsem nadšeně dvě srnky přímo páníčkům do náruče. No samozřejmě - oni nic, jen něco křičí. To jsou ale lovci - křičet při lovu! Tak jsem přeběhl kousíček za srnkama cestu na které stáli, srnky jsem ješte trošku prohnal a za pár desítek vteřin se vrátil. A hrome! - oni to páníčci volali na mě - to bude asi průser, já je fakticky vůbec neslyšel :( A taky že jo... Nadávali mi. Hrozili. Hulváti... Díval jsem se na ně, jako že už to neudělám, tak mi asi uvěřili. Ach jo. Takže jsem sekal dobrotu, protože mi na druhou stranu bylo jasný, že o mě měli strach... Ale aby ocenili, jak jsem jim ty srnky hezky a předpisově nadehnal, to ne! Podle stop tam byly ještě další, cítil jsem to, ale pro dnešek mi bylo jasný, že už nikam nepoběžím - a upřímně - ani se mi už nechtělo...

Večer jsem spal jako dudek a chrápal jsem (říkala panička)...