přidat stránky do oblíbených / add site to favoritesYou Tube Kevinova videa / You Tube Kevin's ChannelMůj Facebook / My FacebookMůj Twitter / My Twitter
Russia Italy Poland Spain Germany English Latvia Hungary Croatia Netherlands Finland France

foto na tento týden
detail


CH.Ekevu od Kremence
Stud dog

Champion of Czech Republic
Club Champion of Czech rhodesian ridgeback club Interchampion expectant
Polish Champion expectant

Golden Sport Dog 2005, 2008 TOP10 RR sport club

Absolut Winner Coursing & Agility 2007, 2008 – Super Master

HD 0/0 • ED 0/0

Complete ophthalmologic examination for hereditary eye diseases - Clear

EKG - Without pathological finding (heart strong and clear)

Thyroid test T4 a TSH OK

Full dentition, Scissors bite
Height 69 cm (27,17 in)
Weight 42 kg (92,59 pounds)
Color Red wheaten

Date of birth April 3rd 2003
Stud dog since May 1st 2005 CKRR – with Mental Test

CLP/RR/2766
Typical representative of the breed. Friendly, well-balanced, social, self-assured, contact, fearless, gunshot proof.

Sporting and hunting dog!

CH.Ekevu od Kemence

More information here


KONTAKT | CONTACT:

Jiri Novak
Dubany 75
530 02 Pardubice
Czech Republic

tel: +420 602 135 088
ICQ: 109368742
e-mail: jirka@ekevu.com
www.ekevu.com


kalendar2011

dowload PDF free
Electronic version of this Calendar for free download!

printed - order here!
Professional printed full-colour Calendar. Twin-Wire ligature with fly crop for hitch on the wall. 14 pages! Calendar is send cash on delivery. Offer here!


AWARD:

Special price for best graphic in website contest, hold by HavBezObav.

10th place in public voting on the best website about dogs (best place between websites about Rhodesian Ridgeback).


bannery
Support us, please!
Insert our Banner to you www site!
Information and Banners here!


Kevin doporuuje Logo Hill's

RSS feed  RSS

News from the Ekevu's Tests and Events. Because our Kevin is sporting and hunting dog!


čtvrtek 27.10.2005

Memoriál BZ – soutěž 4 okresů o putovní pohár hejtmana Pardubického kraje

Memoriál – to je vždy soutěž na vysoké úrovni (nechci psát nejvyšší :)) startujících a vždy to je pro myslivce veliká událost. Tentokrát jsme byli nominováni, díky výborným výsledkům v předchozích zkouškách BZ, i my s Kevinem, jakožto jedni, z celkem tří zástupců Pardubického okresu ...



Vstávali jsme časně ráno, protože nás čekala dlouhá cesta až za Svitavy. U kolegy z našeho týmu jsme ještě (protože v našem autě bylo nejvíce místa) naložili obrovský pohár, první cenu pro vítězný tým soutěže, nad kterým převzal záštitu hejtman Pardubického kraje, a už jsme si to se spícím Kevinem, který v autě dospával brzké vstávání, šinuli na místo akce... Pohár vypadal opravdu luxusně a natolik se nám všem líbil, že jsme se rozhodli udělat opravdu maximum pro to, abysme ho mohli vézt i zpět...



Na místo jsme tentokrát nepřijeli jako poslední, což se nám tak často nestává :) Takovou spoustu myslivců pohromadě, to jsem ještě neviděl :) Slavnostní zahájení se konalo v hezkém prostředí uprostřed lesů, u myslivecké chaty u které byl nevelký rybník, všechno to bylo zahalené do tajemného hávu všudypřítomné husté mlhy... A bylo vidět, že si organizátoři dali opravdu záležet: perfektně připravená nástupní plocha, dva kočáry tažené koňmi, občerstvení, trubači a dokonce se rýsovalo, že by mohlo vyjít i počasí... Co mě bylo sympatické, že hned po příjezdu si s námi přišli podat ruce a pozdravit se snad všichni kdož byli přítomni, zvláště od soupeřů nás to mile překvapilo :-) Takže hned od počátku všude panovala výborná nálada a myslím že všichni jsme se nedočkavě těšili na věci příští...



Naše skupina, která reprezentovala Pardubický okres, byla opravdu mezi klasickými barvářskými plemeny (různí jezevčíci) rozhodně nejexotičtější a proto jsme byli již od příjezdu všichni středem pozornosti... Náš okres konkrétně reprezentoval p. Jaroslav Hýsek (Horní Ředice) s hrubosrstým jezevčíkem Erna od Sapéra, p. František Novák (Holice) s Karelským medvědím psem Assi od Starých dubů a my, tedy (taky p. Novák :)) a Rhodéský Ridgeback Ekevu od Křemence (Kevin). A jak jsme se k reprezentaci vlastně dostali? To se dočtete v tomto článku...


Před zahájením jsme se šli s Kevinem projít do lesa, aby se trochu proběhl. Slavnostní nástup začal "příjezdem" dvou nazdobených kočárů, trubači troubili jak o život a organizátoři organizovali jako diví a měli krátký proslov, kterým soutěž zahájili a seznámili nás s pravidly soutěže. Bohužel, nepřijeli zástupci Chrudimského okresu a ani nedali vědět proč, ale ostatní soupeři byli v silných sestavách a všichni si dělali zálusk na již zmíněný pohár :-)



Celkem tedy soutěžilo 9 psů ze tří okresů ve třech týmech. A začíná losování... Říkal jsem si, ať si hlavně nevytáhnu poslední stopu, tj nejvyšší číslo, jako se mi povedlo na předchozích barvářkách... Sahám do klobouku... Cítím, že mám v ruce dvě čísla...jedno pouštím – a to co vytahuju je pochopitelně devítka – takže Kevine, jdeme zase jako poslední. Ach jo...

Protože se vlastní zkoušky konaly o kus dále, sedli jsme do aut a jeli směrem do lesa... Celou dobu soutěže bylo vše špičkově organizované, jednotlivá místa disciplín byla perfektně vyznačená, prostě v tomto musím dát organizátorům jedničku s hvězičkou :) Po příjezdu na místo se soutěžící rozdělili na dvě části – jedna šla dělat jako první disciplínu stopy a druhá, v níž jsme byli my s Kevinem, začínala odložením... No, já jsem si pro jistotu dal ze všeho nejdříve párek, protože s plným žaludkem jde přeci všechno lépe :-))


ODLOŽENÍ
Jak jsem již psal, místo bylo perfektně označené, nedaleko, ale přesto nepozorován, seděl druhý rozhodčí na posedu. Protože jsme bojovali o co nejlepší umístění, samozřejmě jsem musel Kevina nechat odloženého navolno, bez přivázání nebo jemu známému předmětu poblíž. Ale v tomto jsem mu úplně věřil, i když, pochopitelně, když jsem od něj odcházel, byla ve mě malá dušička :-) Avšak na Kevina bylo spolehnutí a když jsem pro něj po uplynutí časového limitu 5-ti minut šel, věděl jsem už, že jsme první z disciplín zvládli na plný počet bodů... :-)


VODĚNÍ NA ŘEMENI
Tak pro tuto disciplínu si na nás pořadatelé připravili překvapení, které nikdo nečekal a mnoho soutežících zde tak ztratilo cenné body. Tato disciplína se snad pokaždé dělá v tyčovině (vysoké stromy), kde se chodí se psem okolo stromů a pes se nesmí zamotat do vodítka, které se nesmí ani napnout - pes musí za každé situace následovat vůdce u nohy (samozřejmě vůdce nesmí na psa po celou dobu zkoušky mluvit :-)) Nikoli však zde. Byla připravena cesta lesem, která simulovala snad všechny možné vychytávky, včetně položených klád, slalomu, různých povrchů, příkopu s vodou, který se musel přeskočit (to byl oříšek!), mostek a prudký kopeček dolů... Když jsme to všechno viděli, obraceli jsme všichni oči v sloup :)) Před námi šli 2 soutěžící z cizích týmů a oba ztratili body... Pak jsme šli dva z našeho "perníkářského" týmu, pan Novák a já s Kevinem. A oba Nováci jsme všem ukázali, jak se to má dělat :-)) Oba za plný počet bodů... Kevin šel spolehlivě u nohy, vodítko ani jednou nenapnul, před žádnou překážkou se nezarazil, prostě šikovný zrzoun a reprezentant každým coulem :-)) Myslím že se zde ukázala povaha Ridgebacků a jejich schopnost vyrovnat se s novými podněty, protože takovou "opičí" dráhu jsme nikdy nezkoušeli...



Měli jsme z toho takovou radost, že jsme si šli dát s Kevinem kančí guláš – mimochodem naprosto výborná krmě :-) A Bára se mezitím povozila na kočáru taženém koňmi... Pak jsme vyrazili na stopu číslo 9, kde jsme měli pokračovat v dalších disciplínách. Kevin byl již celý natěšen, bylo mu jasné, že guláškem dnešní den nekončí... :-)

Stopy ale byly velice těžké a pejskům, kteří šli před námi trvali poměrně dlouho, takže jsme museli čekat až na nás přijde řada. Prošel jsem si s cizími psy asi dvě stopy v koroně a musím říci, že byly velice těžké a terén byl celý z poměrně prudkého kopce... Ale dočkali jsme se – jdeme na řadu:


NÁSLEDOVÁNÍ
V podstatě se jedná o simulaci lovu – vůdce jde velice pomalu a rozhlíží se po okolí, hledá zvěř. Pes musí vůdce následovat u nohy, nesmí se předcházet ani opožďovat. Opět jsme šli bez vodítka, navolno. Sice to je risk, ale Kevin je v tomto naprosto spolehlivý a věřím mu (co jiného mi taky zbývá :)) Takže jdeme jak se má. 50 kroků, zastavení, Kevin si sedá k noze. Po chvíli se rozejdeme, opět 50 pomalých kroků. Zastavíme, Kevin si opět sám předpisově sedá. Kolega jde za námi s brokovnicí a na můj pokyn, že jsme s Kevinem připraveni, vystřelí. Super! Kevin se ani nehne, střelba mu vůbec nevadí, někdy ho podezřívám, zda není hluchý :-)) Kevina pochválím, připnu na vodítko a jdeme k rozhodčím. Ti Kevina uznale pochválili, přeci jen, Ridgeback v lese to není obvyklé – to jsem pyšný jako páv a máme plný počet bodů, tj dosud beze ztráty jediného bodu :-)


STOPA
Tak na tuto disciplínu jsem se netěšil a ač jsem si říkal že nesmím být, přesto jsem byl nervózní – přeci jen nejde tentokrát jen o nás, ale o úspěch celého týmu... Jsou skoro tři hodiny odpoledne, to už je kápnutá barva pěkně vsáklá a ke všemu je celkem teplo a sluníčko – nic ideálního... Kevin už se celý nedočkavostí třese, moc dobře cítí z lesa nakapanou barvu. Dávám mu speciální barvářský obojek a připravuju 5m vodící šňůru a jdeme na nástřel. Ukážu Kevinovi začátek stopy, ten mocně nasaje a vyráží. Jak je jeho zvykem, dost rychle, takže popobíhám a snažím se ho malinko krotit, aby nám stačili rozhodčí a korona za námi. Cca první třetinu stopy vypracoval naprosto špičkově. Bohužel byla stopa natolik vsáklá, že jsem neměl žádnou možnost sledovat, zda jde Kevin stále po stopě. A co mě zmátlo, byla absence lomů, většinou bývají dva a poměrně výrazné, my byli již cca v polovině stopy a dosud žádný nebyl... nebo jde Kevin špatně...? Nervozita, obavy... Zvedám ruku a stahuju Kevina, hlásím že jsem ztratil barvu a hledám stopy krve. Nasazuju Kevina, který je z toho tak zmaten, že po chvíli sejde na čerstvou stopu nějaké zvěře (prý je v lese mnoho divočáků). Odpískání, ztráta bodu... Nasazuju Kevina znovu na stopu a jsem už s nervama v kýblu, leje ze mě jako z konve, takže to Kevinovi ještě jenou kazím. Pak jsem udělal jedinou správnou věc, kterou jsem měl udělat už na počátku – nechávám to úplně na Kevinovi – a on nezklamal – celkem s jistotou mě dovedl až k cíli naší stopy – střelenému srnci. Kevin má ze srnce nelíčenou radost a já si s úlevou otírám čelo a hlásím se rozhodčím. Samozřejmě to motám, ale to přecházejí s úsměvem. Rovnám srnce jak má být. Dostáváme s Kevinem symbolické smrkové snítky. Jednu dávám Kevinovi za obojek a druhou si dávám za klobouk. Nastupují trubači a začínají hrát. A Kevinovi se to tak líbí, že se přestává zajímat o srnce, zvedá hlavu a s citem pro rytmus začíná výt a musím říci, že mu to s chlapama ladilo :-)) Všem cukali koutky a já byl s Kevinem šťasten, že jsme to zvládli, sice ne na plný počet bodů, ale se ctí...



Kevin_hudebnik.mov
velikost: 1,7 MB
čas: 0:36 min

Kliknutím na název filmu se film přehraje v okně vašeho webového prohlížeče. Pokud si chcete video uložit na disk svého počítače, klikněte na název pravým tlačítkem myši a zvolte uložit. Jestliže se vám film nepřehraje, zřejmě vám chybí příslušný přehrávač QuickTime filmů. Můžete si jej zdarma stáhnout kliknutím na tento odkaz.




Vracíme se auty na místo, kde jsme měli ráno v mlze nástup. Rozhodčí počítají body a nám nezbývá než doufat, že naše výkony byly lepší než výkony soupeřů. Nu což, počkáme a jdeme se s Kevinem proběhnout do lesa. Ten je šťasten, že si konečně může dělat co chce a lítá v lese jako šílenec :-))



A je to tady. Začínají se snášet ceny a konečně se objevuje i pohár o který tady všichni bojovali. Začíná slavnostní ukončení a vyhlášení výsledků. Netrpělivě přešlapujeme... Sláva! Součet bodů našeho týmu byl nejvyšší, takže náš tým vítězí a my si jdeme pro pohár!!! Jsme všichni šťastní a i pejskové myslím, mají radost :-)
Následují gratulace, pak se společně fotíme a ceremoniál končí. Ještě si všichni sdělujeme dojmy, klábosíme a já ukazuju Kevina, kterému málokdo z myslivců dnes ráno věřil. A jsem rád, že to je šťastně za námi...



Byl to opravdu povedený den. Nejen pro to, že se nám podařilo získat onen pohár. Byl povedený, protože se sešli fajn lidi, prima soupeři a výteční organizátoři a neuvěřitelně přátelská atmosféra. A počasí? To jsme si nemohli lepší přát, alespoň co se podzimu týče – sluníčko a krásné barevné listí – prostě paráda. Odjižděli jsme spokojení a i když unavení, přesto šťastní...



PODĚKOVÁNÍ
Závěrem bych rád poděkoval OMS Pardubice, našemu týmu, že mě a Kevinovi jakožto nemyslivci pomáhali a radili, speciální díky patří panu Hýskovi a jeho synovi za pomoc při výcviku stopování. Díky Petru Kotěrovi za pomoc a rady při celkovém výcviku jednotlivých disciplín a že se na nás přijel podívat. A samozřejmě díky Heleně a Pepovi Lednovým, Kevinovým "rodičům", že nás těž přijeli podpořit! A úplně největší díky patří naší Báře, že to se mnou a s Kevinem všechno vydržela :-)