česky english

---

pondělí 1.3.2010

Než roztál sníh...

Na procházku jsme šli povinně všichni. Matyášek si musel vzít svůj dalekohled, to aby na zvířátka dobře viděl. Ostatně, viděli jste někdy malého myslivečka bez pořádného dalekohledu?



V dáli mezi stromy prosvítá něco velkého a bílého. Copak to asi bude...?




Máťa zjistil, že to není žádné zvíře, alébrž letadlo; Kevin to věděl celou dobu a staral se o nějaké své věci. Na zvířátka má dobrý čuch (a zřejmě i nějaký šestý smysl).




Kevin se právě proběhl v závěji a netrpělivě čeká na nás. Pravda, proti němu se trošku loudáme...




Kevin má během každé procházky v nohách asi čtyřikrát tolik kilometrů než my...




A hele! Vyletí ptáček!




A Kevin stáááále běžííííí....




Ano. V dáli je krmelec. V krmelci seno. U sena zajíc. A Kevin bude tady s náma a zajíce si nebude všímat!




A tak si pejsek sedne a čučí na zajocha u krmelce jako na film v kině. Kdo ví – třeba si myslí že to je celé jen film...




Jeho bezstarostnost mu často závidím...




Rozdělování piškotů. Dostal Máťa a na Kevina nesmíme zapomenout!




Psí láska. Někdy si říkám, zda to nepřeháníme :o)




Hnědé tečky na poli nenechají Kevina v klidu...




Pár desítek metrů za námi přebíhá přes cestu srnka...




A to je ta bílá věc, která na začátku prosvítala skrz stromy. Asi přimrzla... Poletí až na jaře, jen co rozmrnou kola...




V remízku Kevin chytil čerstvou stopu...




Mysliveček Máťa nemohl zůstat pozadu...




Jdeme podél míst, kde lehává srnčí a vůbec je to prostor plný zvěře. Máťa má oči na stopkách...




Kevin taky. Ale není mu to nic platné – pro jistotu jsem si ho vzal na vodítko, protože jsem čekal, že na zvěř každou chvíli narazíme. Dobře jsem udělal...




Fotím Mini-me a říkám si, na co kouká. A proč mi, sakra, Kevin lomcuje ramenem...?




Za mými zády postávaly dvě srnky a pozorně nás sledovaly. Kevinovi jsem šeptem přikázal "sedni"; poslechl kupodivu hned napoprvé. Je prostě skvěle vycvičený  :)




Za chvíli se nás srnky nabažily a vzaly do zaječích. My s Matýskem jsme se šli podívat mezi stromy...




...kde je malá voliéra. Do té se strčí desítky bažantů, a ti se v den honu vypustí a postřílí. Inu, myslivost :)




Protože jsem si byl jist, že zvěř tu není, Kevina jsem zase pustil na volno. Aby si taky řádně začmuchal, lovec náš...




Ano, tohle do lesa ani na pole nepatří...




Kevin mezitím přešel na jiné pole...




...kde nasál chřípím čerstvou stopu. Protože jsem byl přesvědčen, že na poli nic není, pustil jsem ho...




Jenže za potokem, asi 100m od psa, byl schovaný zajíc. Když vyběhl, Kevin zbystřil. Okamžitě jsem zapískal na Kevina zpět. Normálně to funguje... Jenže chudák ridgeback byl od těch srnek tak natěšený na lov, že společně se zajícem běžel na stejné úrovni, jen každý po své straně potoka. Pískání jsem opakoval (pro jistotu několikrát, i když to není výchovné) a než doběhl Kevin do lesíka (kde jsem čekal další srny), poslechl a otočil se. Mimo vliv byl tedy sotva pár vteřin... Jsem rád, že jsme ho tak vycvičili :)




Kevin se vcelku poslušně vrací zpátky...




Až mu sníh za patami práší  :)




Takovouhle zimu a množství sněhu jsme ještě u nás v Polabí nezažili...