česky english

---

neděle 12.6.2005

Co dělat, když vyrazíte na cvičák a ten se zrovna nekoná, jak se loví zajíci... a bude ze mě myslivec?

Hned vedle výcvikového střediska :-) je pěkná, právě částečně posečená louka, která přímo vybízí k psím hrám. Smůla byla, že s námi zrovna nebyla naše nejlepší psí kamarádka, to by se spolu s naším Kevinem pěkně vyřádila! Nejdříve jsme Kevinovi dali volno, aby si mohl vše prošmejdit, čehož patřičně využil. Miluje běhání ve vysoké trávě (že by pozůstatek běhu stepí po Afrických předcích? :-)), takže hned skočil do trávy a radostně běhal sem a tam až byl problém ho dostat do hledáčku foťáku... Ale je na něj báječný pohled, pohyb mu zkrátka svědčí.



Když se dosyta proběhl, trochu jsme si pocvičili poslušnost a Bára šla zatím stranou šlápnout stopu. Myslím, že máme snad štěstí v tom, že Kevin dělá cviky s chutí. Snažili jsme se ho odmalička za každičkou správně udělanou věc důsledně chválit a hodně odměňovat, takže ví, že když cvik provede správně, pokaždé něco dostane. Je až legrační ho sledovat, jak dělá vše, co jen pes může, pro to, aby se nám zavděčil a kouká na toho, kdo s ním cvičí pohledem "tak co, bylo to dobře? Dostanu něco?". Sice nám v jeho štěněcích letech výcvik nešel tak snadno jako kolegům s vlčáky – přeci jen, Rhodéský Ridgeback má trochu jinou povahu – ale vytrvali jsme a teď je to super a Kevin se na cvičáky (jezdíme pravidelně na dva různé) opravdu "klepe" radostí a cviky provádí opravdu s chutí...



Když na nás Bára mávla, že je připravená, vyrazili jsme s Kevinem na začátek stopy. Zkoušíme Kevina na lidskou stopu – přeci jen je pro něj trochu složitější a méně zábavná než ty zvířecí, na kterých pracoval doposud. Ono šlápnout takovou stopu správně není nic jednoduchého, nemyslete :-) Kevin šel po nasazení na stopu velice přesně, s chutí, ale u druhého lomu se ztratil, takže jsem ho musel párkrát nasadit znovu. Pak již zbytek stopy vypracoval dobře. Buď jsme udělali chybu v přípravě stopy, nebo je Kevin nepozorný – což bude pravda spíše. Šli jsme se proto s Kevinem znovu proběhnout stranou a Bára připravila stopu další. Tu Kevin vypracoval o něco lépe – jak jsem již napsal, stopa od zvěře je pro něj určitě zajímavější ;-)



Cestou k autu jsme ještě zabočili na louku, která byla, ačkoli jsme tam nikdy žádného nespatřili, plná zajíců a koroptví. Naštěstí jsme si jich všimli dříve než Kevin, takže jsme toho využili a dali mu na krk 15m stopovací výcvikovou šnůru, jejíž konec jsem si pevně ovázal kolem ruky – snad bude Kevin poslušný a nevyrazí za zvěří, to by mi asi vyrval ruku z ramene ;-)

Celý Kevinův život ho cvičíme k tomu, že za zajíčkama a podobnou havětí se prostě neběhá. Že nedostihne bažanty a holuby, to už zjistil jako štěndo, takže ho ptáci nechávají v klidu a přehlíží je. Ale zajíci a srnky, ty ho zajímají, ostatně, neznám Rigebacka, který by byl jiný :-)) Za tu dobu, co to cvičíme jsme dospěli do stadia, že nevybíhá nekontrolovatelně. Když něco spatří, jen stojí a pozoruje, na povel přijde nebo si sedne – vypadá to snadno, ale jsou za tím hodiny a hodiny výcviku... Zpočátku se nám zdálo, že to nemělo účinek, ale časem začal být klidnější a poslušnější, teď se nechá od zajíce v některých případech i odvolat.



Nebylo to opravdu snadné, ale pomohlo nám toto: 15-20m stopovačka, pevný obojek, rukavice a pole plné zajíců. Když Kevin spatřil zajíce, samozřejmě za ním vyrazil. Stopovačka ho však zastavila (rukavice mi párkrát zachránila prsty před popálením nebo něčím horším) a ještě dostal vynadáno a překulení na záda, tj nejhorší psí trest. Vypadá to možná krutě, ale jsme přesvědčeni, že je potřeba mít v přírodě psa pod kontrolou a my pro to uděláme maximum – může mu to zachránit život, např při honu nebo před nezodpovědným myslivcem... Jak jsem již psal, hodně se "klid před zvěří" tímto výcvikem zlepšil...

Protože to ale stále není úplně 100%, cvičíme při každé příležitosti stále. A toto byla jedna z příležitostí přímo učebnicových... Dal jsem Kevinovi volno a on hned nasadil čumák na čerstvou stopu. Běžel jsem se stopovačkou v ruce za ním. Všude byla vysoká tráva, takže jsme neviděli co je metr před námi. Kevin vyplašil cestou asi dva zajíce, ale pokaždé jsem ho přivolal a on přiběhl. Sice obracel hlavu, aby viděl kam zajíc běží, ale přišel. Takže dostal vždy veeelkou pochvalu! Bylo ale vidět, že je v transu a úplně se vzrušením klepal. Prošmejdili jsme velkou část louky a cvičně, vždy, když byl něčím zaujatý, jsem ho přivolal. Pokaždé činnosti okamžitě nechal a přišel... Je to zlatíčko :-)



Jsem přesvědčený, že by byl Kevin dobrý při práci v lese. Třeba se pletu, ale za pokus to stojí... A protože nám náhoda přála v tom, že se Bára v neděli seznámila na procházce s Kevinem s hospodářem okolních honiteb, který nám nabídl hostování v jejich myslivecké organizaci, rozhodl jsem se, že to s Kevinem zkusíme. Samozřejmě, o dalších krocích vás budu na tomto místě informovat. Takže, teď držte palce nejen Kevinovi, ale i mě ;-))