česky english

---

středa 11.3.2009

Rhodéský ridgeback Kevin - aktuální foto

Tentokrát fotky rozdělím. Zde budou fotky Kevina, na konci článku fotky Matyáška. Moje fotky nehledejte, nejsou tu a nebudou :o)  Letos jsme si s Kevinem poprvé vyzkoušeli výstavní postoj. Ano, na některých stránkách ridgebacků se to takovými záběry jen hemží, u nás tomu tak není ;) my máme našeho pejska kvůli něčemu jinému...




...a proto se koukněte na Kevina i z trochu jiného úhlu :o)  Copak v lese, tam se to stojí. Faktem je, že na výstavě to někdy bývá s postojen trošku složitější a hlavně náročnější, viď pejsku... :)




Po dlouhé době jsme vyndali Kevinovu nejoblíbenější pochoutku – "čokoládové" uzené pacičky. Náš zrzavec by za ně udělal snad i kotrmelec. A klidně pozadu...




Podmínky pro fotografování se poměrně rychle horšily. Slunce zašlo za mrak... A setmělo se...




Ale když už byl Kevin v dobrém rozmaru, tak jsme pár fotek naplácali. Můžete si pár portrétů našeho ridgebacka prohlédnout...




Kevin je jako víno – čím starší, tím lepší (tj stejně jako já ;o))




Faktem je, že snad i díky tomu, že máme konečně dospělého ridgebacka, si procházky užíváme. Ještě nedávno jsme bývali ve stresu, protože Kevin vybíhal kontrolovat každé lupnutí větvičky, každé šustnutí trávy s nadějí, že tam bude zajíc (srnka, kočka, bažant – doplňte libovolné lesní a polní zvíře), takže byl v podstatě ustavičně v luftu. Dneska sice občas také zmizí, ale dokáže přesně odhadnout, zda má smysl zvěř pronásledovat nebo už ne a vrací se. V každém případě ale o mnoho lépe poslouchá na přivolání. Takže pohoda. Ale byla to fuška, věřte mi...  :o)




Jen během dnešního dne jsme napočítali přes dvacet kusů srnčího...




Kevin počítat neumí. Když je srnek více, má z nervozity tik v oku...  ;o)




V každém případě však miluje stopování, takže s oblibou mizívá po teplé stopě. Vždy ho kus nechám, za chvíli ho ze stopy odvolám a po návratu dostane velkou pochvalu a odměnu. Když nepřijde včas, piškot mu za trest sním  :o)




Po celou procházku nás "pronásledovalo" koňské spřežení.  Jezdilo ve velkém několika kilometrovém kruhu kolem nás. Bylo to snad až malinko strašidelné. Jakožto vedoucí člen smečky jsem se však tvářil statečně a neohroženě :o)




Na pasece jsme se zastavili, abychom Kevinovi hodili několik aportů. Pochopitelně jako vždy aportovací předmět zůstal už tradičně zapomenut doma, takže posloužil svazek klíčů na pevné a široké šňůře. Kevinovi to nevadilo, ba právě naopak...




To je to místo, kam spadly!




Kevine, díky. Bez tebe bychom je už nenašli...




Jak jsem naznačil, podmínky na focení byly v tuto chvíli v háji zeleným... škoda...




Dlouhé časy zapříčinily špatnou kvalitu záběrů v pohybu. Tak ale jak je možný, že tahle fotka vyšla...? ;o)




Kevin se vrací s další dnešní várkou klíčů...




Prý existují ridgebaci, kteří neradi aportují. Prý ridgeback vůbec nerad aportuje, alespoň jsem to četl v knihách. Kevin však chytré knihy nečte, takže o tom neví a vesele si aportuje... :o)




a aportoval by snad ještě teď. Jenže už se začíná stmívat...




...vyrazíme tedy k autu. A v dáli opět něco podivně rachotí...




... už jsem to napsal jednou – ty koně běhali kolem nás... raději jsem přidal do kroku... a zanedlouho jsme byli všichni zase doma... Až na to počasí, prima výlet :o)

Mini–me Matyášek

Jakmile slezl sníh, zahodili jsme sáňky a pekáč na půdu a vytáhli oblíbené kolo, alébrž odrážedlo. Bez něho do lesa nedáme ani ránu (tedy my bychom i klidně bez odrážedla, ale nevysvětlíme to malému, že).



Začátek trasy. Je potřeba zapnout světlo! To je ta věc u levé ruky...




Světlo svítí!  :o)




Jedeme z kopce! Připravíííít!




Jedééééém! S nohama nahoře to je nejlepšejší!




Jen brzdu ještě moc neumíme používat. Tedy uměli bychom, ale nemáme na to ještě sílu v ručičce... Světlo však svítí!  :)




Překvapený Máťa!  ;o)




A veselý Máťa!




Máváme babičce!




Fláknout s kolem kdekoli a kdykoli je Matýskova specialita. Zde jest kolo ponecháno napospas přesně uprostřed cesty...




Nahoře na stromě zpívá skřivan... tááámhle!




Opuštěné dítě...




Vžžžžum! Tááááákhle skočil Kevin! (mávnutí rukou)




A valíme z kopcééééé! Jediný kdo stačí tomuto vražednému tempu je Kevin...




A ještě jednou! Nejdříve nahoru na kopec...




...otočit kolo....




...připravit, pozóóóŕ...




...jedééééém!




...světlo svítí...!




To koukáte rodičové, co? Jo, to tedy koukáme. Někdy se dokonce nestačíme divit :o)