česky english

---

čtvrtek 5.2.2009

Ridgeback jako tažný pes... jde to vůbec?

Kevin se zpočátku tvářil poněkud nešťastně... dostal obleček a to on moc nemusí... Jenže byla řádná zima a měl zakázané hloubkové výlety do lesa, takže než se zahřeje, bude mu takto lépe...




Zasněžený les má něco do sebe...




Matyášek je připraven na dalekou cestu! Od rána nám vykládal, jak se těší až ho bude Kevin tahat...




Lesní cesty byly jen naše :o)




Slunce se už schovalo za špičky stromů...




Kevin mezitím sledoval co se v lese šustne...




...sem tam lupla větvička nebo žuchl sníh z větví stromů na zem... dělali jsme asi rámus a srnky dnes stihly všas utéci...




Mini–me nám neustále něco vykládal... no, alespoň o nás srnky vědí  :o)




Kevin se vrací z průzkumu...




...trošku pocukrovaný na zádech, kdoví kde prolézal




Bára Kevinovi cosi ukazuje (po té době, která uplynula od cvaknutí této fotky už fakt nevim co :))




Kevin pozorně pozoruje (zase nevim co)




Matyáš našel kus větve a bravurně ji používá jako kormidlo... a přijde mu to dost vtipný...




Kevin nám přeochotně zapózoval...




...fotečka pouhá. Pro rodinu!




No konečně je po focení... hoplááááá!




Bára Kevinovi předvádí a vysvětluje jak se má správně tahat...




...hezky pomalu, plynule, necukat, neskákat... chápeš to, Kevine?




...necháápůůů! Jsem pes zvědavý a neposedný!  :o)




Teda, aby to nevypadalo, že jsem si z Báry, slabé to ženy, udělal tahouna... já jsem taky tahal, heč, jen nevypadám tak fotogenicky, takže mě tahat neuvidíte, víte? :o)




Ještě jedno foto do památníčku...




protože kdo ví, kdy bude zase tolik sněhu...




Kevin si všiml, že Bára má po kapsách taky piškoty...




Občas se náš ridgeback zapoměl vzadu za námi, ale to se příliš často nestávalo, většinou byl, jako všichni ridgebaci, někde před námi, tak to má Kevin rád...




Obleček má Kevin made in Sehnalovi, takže mu je i ve velkých mrazech do skoku ;o)




Konečně kopec! Bára s Matyáškem vyzkoušeli letos poprvé sáňky. Kevin skákal radostně dolů společně s nimi...




Co to tam vzadu běží přes cestu?  :o)




Někdy se i bouralo... naštěstí bez následků...




Máťa bere vše sportovně a bezstarostně... v podstatě má prču ze všeho...  :o)




A je to tady. Kevin v tahu. Největší fuška je dát sáňky do pohybu – s tím jsem mu vždy pomohl, pak to zvládal v pohodě sám...




Jak jsem napsal na začátku – pro jistotu jsem Kevina jistil vodítkem, aby náhodou nezaběhl za srnkama do lesa... i se sáňkama a Matyáškem, vážně bychom je nechtěli vidět někde připláclé na stromě... ;o)




Když jsme si byli jisti, že je okolí zvěře prosté, pustili jsme Kevina navolno. Mimo to jsem byl z toho běhání hotovej. Moje plíce za námi dorazily až šest minut po nás...




Kluci to valí z kopce dolů...




Nemyslete si, že jsme tyrani psů, ale v tuto chvíli sedí na sáňkách i Bára. Jednak to bylo stále z kopce a cesta byla příjemně uježděná, tudíž sáňky jely samy, no a pak jsem s rozjezdem sání Kevinovi opět pomohl... a pak to už nás zrzavej sportovec zvládal zcela sám... Nebojte, neustále jsem ho sledoval, měl to na háku...




Byl to pěknej fofr. Říkala Bára :o) Máťa křičel radostí, já funěl, Kevin makal... no rodinka k pohledání, kam se hrabou Homolkovi... :o)




Jak jsem už jednou napsal... nejhezčí pohled na svět je přes hřbet vašeho psa... pochopili jsme jaká krása musí být jízda na sáních za smečkou psů... A co myslíte byl večer Kevin po tom všem tahání unavenej? Nebyl. Zato já lehl jako podťatej... :o)