česky english

---

středa 5.11.2008

Ridgeback Kevin v ZOO...

Vstupné činí v zimním období (které začíná již v listopadu) pro dospělé osoby 95,- Kč, pro děti (2–6 let) 30,- Kč a za pejska zaplatíte 30,- Kč. U vchodu ani jinde nikdo nezkoumal, zda se Kevin umí chovat, stačilo, že jsme ho měli na vodítku...




Na slunci bylo vážně teplo, čehož využívaly hlavně velké kočky – a Kevin je za sklem s úžasem pozoroval. Tyhle kočky však, na rozdíl od těch menších na naší zahrádce před domem, na Kevina nijak nereagovaly, jen se válely na trávě...




Tygr. Chodil nervózně po kleci sem a tam. Rychle. Stále. Pokud je to ten samý, co jsme ho viděli před deseti lety, tak tam nachodil pěknou řádku kilometrů. Matyáš byl nadšený, kočicky miluje. A tahle, ta byla opravdu pořádná. No láska na první pohled :o)




Od tygra nás dělilo jen několik centimetrů skla. Doslova. Protože se tygr při průchodu kolem nás otíral tlamou o orosené sklo...




Mysleli jsme si, že Kevin bude z tygra neméně nadšen. Omyl. Kevinovi se tygr vůbec nelíbil a když jsme se k němu přiblížil, snad vycítil tygrovu nervozitu, nebo mu nevoněl, ale zkrátka, Kevin se bál. Nejraději by se viděl někde úplně jinde a k tygrovi se vůbec nechtěl přiblížit a dokonce na něj štěkal. Netuším jak reagují jiní RR, přiznávám, byl jsem zmaten přinejmenším stejně jako Kevin...




Asi byl překvapen velikostí kočičky... tak tuhle kočičku by Kevin po zahradě určitě neprohnal... ;o)




Hned vedle v kleci byla další kočka. To Matyáš valil oči... :o)




A co teprve Kevin! I levhart Kevina od začátku sledoval. Pečlivě. Pozorně. Pak si lehl hned ke sklu a sledoval našeho ridgebacka. Kevin na druhé straně skla též jistil pohledem kočku. Pak se oba přiblížili na několik centimetrů k sobě a dívali se z oka do oka na sebe. Byl to úžasný pohled a úžasný zážitek. Obě zvířata sledovala jedno druhé, reagovala na každý pohyb protivníka...




Levhart snad ani netušil, že mám objektiv jen několik desítek centimetrů od něho, bez ustání sledoval Kevina...




Kočičky zkrátka měly u naší výpravy velký úspěch...




U opic nás z výšky pozorně kdosi sledoval...




Zato samec gorilák o nás ani pohledem nezavadil. A to se Kevin zatraceně snažil na sebe upozornit :o)




Kdoví, co si o nás opičák myslel... vlastně, možná raději nevědet ;o)




Matyáškovo nejoblíbenější zvířátko. Velikosti většího morčete, vlastně jsem zapoměl co to bylo za zvíře, asi něco jako sysel...






Máťa byl nadšen a hopsal okolo skla, za kterým syslíci byli. Kevin byl nadšen také, takže jsem jeho radost musel zkrotit příkazem "sedni". To víš, Kevine, ty se rozdovádíš a já pak budu mít na triku nějakýho přerostlýho křečka – ono to sklo bylo dost nízké a Kevin skáče rád a dobře...




Bum, bum na sklo. Morčata byla asi zvyklá na ledacos, ani tento zvuk je nepřekvapil, jen vesele hopkali kolem našeho prcka...




Krávy naproti na nás koukaly s otevřenou pusou...






Zato zebrám jsme byli ouplně fuk...




Matyáš vesele běhal od jednoho výběhu ke druhému... Kevin čučel také  :o)




Žirafám přinesl ošetřovatel něco na zub...




Ale přesto jsme je zajímali i my. Tedy. Hlavně Kevin. Přišly se na něho podívat až k cestě na které jsme stáli...






Možná už někdy ridgebacka viděly... Možná v Africe...? :o)




A hele, další kravičky! Tááámhle!






Akorát měly nějaký přerostlý rohy...




Zebry... aneb pruhovaní koně.




Detail srsti zebry...




Pejsků tu asi moc nechodí, takže Kevina též sledovali...








U zeber už Matýska začaly bolet nožičky, takže využil pohostinnosti  a pohodlí kočárku. Kevin musel po svých...




Nosorožci. Tak na ty Kevin koukal hodně hladově.




Nutno podotknouti, že i nosorožci sledovali Kevina. A pak se jeden z nich rozeběhl proti zdi a začal do ní bouchat hlavou... No, raději jsme šli rychle dál... :o)




Naši kluci – v ZOO se jim moc líbilo!




A hele! Další nosorožci...




Možná byli z kamene. Skákali jsme, volali, Kevin štěkal, ale ti se ani nepohnuli. Možná tam stojí bez hnutí dodnes...




Tak na tohle zvířátko jsme se těšili. Lev. A u něj lví pes. No, jak pan Kevin, tak pan lev na sebe nijak nereagovali. Ostatně, kdoví co jsme vlastně čekali že se bude dít... Nedělo se nic. Jen Kevin si párkrát začuchal, ale pak ho lev přestal zajímat...




A lev? Ten jen zvedl hlavu, popošel o kus dál a zase s sebou praštil na zem a spal...




Lví pes a lev... oba z Afriky. Alespoň původem... V Čechách oba dělali, že se neznají... :o)




Ale na slunci se lev válí úplně stejně jako náš lví pes  :o)  Takže, nějaká podoba tam asi bude...




Cestou od lvů jsme se zastavili na prolézačkách. Možná vůbec nejlepší atrakce dnešního dne...




Pro Matyáška...




...ale i pro Kevina, který hned vyskočil na houpačku za Matýskem... :o)




I když se to nesmí, tak, protože lidí bylo pomálu, Kevina jsme v oněch místech pustili z vodítka. Byl nadšený...




Naproti prolézačkám na kopci, byly antilopy (nebo nějaká jim podobná zvířata)... Kevin na ně pozorně hleděl. Holt lovecký pud je lovecký pud... Ještě že tam byl plot. Kolik může stát taková antilopa? ;o)




Náš malej rošťák...




Na tátu vyplazuje jazyk. Ve dvou letech :o) co bude dělat později? ;o)




Kevin vesele skákal přes kmeny – je to náš veselej pejsek. Takovej náš malej kříženeček :o)




Cestou zpět jsme šli opět kolem oblíbených "syslíků". Už nás vyhlíželi :o)




Vlasatá kráva...




Vlasatá dýně. V listopadu byla v ZOO akce pro děti, kde vyráběli z dýní hlavy. Po celé ZOO tak byly vystaveny různě nazdobené dýně. A některé stály vážně za to...




Houpačka! Tak to byla paráda!




To bylo radosti doma na dvorku!  :o)




Některé dýně byly letos dost agresivní....! Raději jsme pospíchali rychle jinam!




Ke slonům! Prosím, prosím!




Ale nejdříve jsme se stavili v akváriu. To už ale Kevina nebavilo a byl viditelně otrávenej. Tak jsem ho vzal do auta, kde mu bylo určitě lépe... Zbytek naší expedice "podzimní zoo" jsme tak absolvovali bez našeho lvího pejska... Kevin mezitím chrněl v autě... to je celej on... :)




A ryby jsou fuč!




Největší dýně na světě!




Tyranosaurus Rex. Větší než Komisař Rex... :o)




Mašinkááááá! Ještě lepší než houpačka a všechny zvířátka dohromady!




Náš maličký mašinfíra...  :o)




Čert? Ale nééé. Koza!




Kůzlátko vlastně maličké... Rohaté...




Matyáš se projel dokonce i na žirafě!




Pelikán. Bez psa mohl člověk i do samotného prostoru, do klece, přímo k ptákům. Jsou to dost velcí ptáci. Na můj vkus. A také útoční, někdy, jak stálo na velké, nepřehlédnutelné, ceduli u vchodu... Jsem od přírody zvědavý a co bych neudělal pro hezký záběr. Hm. Takže jsem se, asi jako jediný člověk dnešního dne, odvážil na vzdálenost několik metrů do klece k pelikánům...




A jak jsem byl v tom laufu, a teleobjektiv asi trošku zkresloval skutečnou vzdálenost, dostal jsem se k pelikánům asi moc blízko... Mě se to tedy nezdálo, ale ptáci (a obzvláště ten na fotografii) byli zřejmě jiného názoru...




...takže tohle byla poslední fotografie. A pak už jsme utíkali. Oba. Pták přímo na mě, já přímo k východu. Byl jsem rychlejší než pták, což bylo moc dobře... ;o)




Raději jsem cvakl pár obrázků plameňáků, kteří byli za bezpečnostním sklem... :o)






Oni ti plameňáci jsou vůbec takoví větší pohodáři než pelikáni...




Kozel. Jen ten vrchní je takovej... divnej...




Podvečerní očista u papoušků...




V pavilonu slonů jsme narazili na mamuta. Byl vážně jako živej – tedy co mohu soudit, protože, pochopitelně, živého mamuta nikdo z nás neviděl  :o)




Měli jsme štěstí. Hned po našem příchodu se otevřeli velké kovové dveře a dovnitř majestátně vešli oba sloni...




Matyášek koukal za sklem jako na zjevení. Aby ne. Dosud viděl slona jen takhle maličkého, na obrázku...




Když nás uviděl sloní zřízenec (nebo jak se jmenuje osoba, která má slony na starosti), uspořádal pro nás malou, ale nefalšovanou, show. Vzal 4 půlky chleba, kouzelnou hůlku a postavil se přímo před nás (samozřejmě on byl za sklem u slonů a my za sklem na druhé straně). Zamával kouzelnou hůlkou a oba obrovští sloni si pomalu (evidentně to je pro ně fuška) klekli na zem a mávali hlavou ze strany na stranu. Za odměnu dostali oba po dvou půlkách bochníku. Matýsek byl radostí bez sebe :o) 




Sloní kůže.




U východu z pavilonu slonů byla za sklem tato choulící se zvířátka...




A nakonec jsme se šli podívat k opičkám. Čas od času tatínek přivede opičku i domů... :)




V ZOO jsme byli až do zavíračky. Fajn bylo, že na podzim byla ZOO téměř prázdná – myšleno bez lidí, z tohoto hlediska je to čas na prohlídku ideální – pro prcka i pro Kevina. V létě totiž není v ZOO k hnutí. Je sice pravda, že třebas Safari bylo už zavřené a některé výběhy také, ale nebyli jsme o nic podstatného ochuzeni. Závěr je ten, že návštěvu ve Dvoře Králové doporučujeme – dokonce můžete s pejskem i do restaurace "U Lemura" – ano mají tam opravdu za sklem partičku lemurů – Kevin s námi normálně seděl u stolu a nikomu nevadil, takže z tohoto pohledu, paráda. No, a nevaří tam špatně :)  Před vánoci tam snad opět vyrazíme a na jaře jakbysmet. A pakliže vše dopadne dobře, adoptujeme tam i zvířátko. Pro Kevina, jak jinak... ;o)