česky english

---

neděle 7.9.2008

Ridgeback doma, na letišti, v lese...

Doma...

Koncem srpna panovalo příjemné počasí, takže Kevin trávil dopoledne venku, většinou ve stínu. Jen chvílemi s sebou plácnul na přímé slunce a když měl opalování dost, rád se zase vrátil do chladivého stínu... Matyáš mu stále asistoval...



Tříkolka v pozadí je v neustálé permanenci – prcek ji miluje. Kevin moc ne, protože ho čas od času ho na ní má Matyáš tendenci pronásledovat...




Nehoda. Naštěstí jen naražený nárt...




Máťa odpočívá u Kevina na pelíšku...




Při odchodu je nutné dokázat Kevinovi svoji velkou lásku :o)  Pusa na ouško je to pravé... Všichni se totiž sejdeme:

Na letišti...

Sedli jsme do auta a jeli jsme se podívat na pardubické letiště. Dle rozpisu měl vzlétat Boeing 737 s turisty kamsi do teplých krajin. Nakonec opravdu vzlétl – o téměr půl hodiny dříve :o)  Stihli jsme mu zamávat jen tak tak...



V tento okamžik sedí Matyáš na kolo–motorce–odrážedlu potřetí v životě. Nevěřili bychom, jak snadno a rychle se naučí dvouletý kluk držet rovnováhu...




Ježdění přímo zbožňuje... jediný, kdo mu stačí je totiž Kevin. Táta s mámou jsou neustále někde pozadu a je nutné na ně občas počkat (rodičové totiž nosí v tašce proviant :))




Tak hodééém nebo nám to uletííí!




Letadlo roluje na start. Matyáš kouká a čeká na rodiče. Rodiče se snaží utíkat, abychom stihli letadlo alespoň při vzletu. Kevinovi je to buřt a je kdoví kde...



Ufff. Tak jsme to stihli jen tak tak...




A letí se. Do Bulharska...




Ano, Kevin je tááámhle za námi...




A už je u nás. Co by neudělal, zrzek jeden, za kus piškotu...




Máťa zkouší přivolání na píšťalku. Kevin ho neposlouchá. Musím vyzkoušet, zda vůbec poslechne mne ;o)  A zkusím to hned při nejbližší příležitosti – třebas:

V lese...

Ten den slunce pálilo o sto šest, takže jsme se vyrazili schovat do stínu lesa. Ptáte–li se, zda rostou houby, pak musím říci ano. Rostou. Ale u nás tak nějak divně... vloni jsme z toho samého lesa nosili jeden košík za druhým, letos jsou houby jen na pár místech. Ale nestěžujeme si. Hub je méně, ale máme místečko, kde rostou. Avšak jen a pouze hřib kovář – krásný červený hřib, žádná jiná houba tam prostě není...



Bylo takový vedro, že Kevin oddychoval s tlamou otevřenou do kořán...




Náš malý cyklista pyšně ukazuje své rukavice...




Před chvilinkou po té samé kládě proběhl Kevin. V tu chvíli kolo letělo do prachu a Matyáš musel kládu vyzkoušet též...




Zrovna nedávno jsme si doma říkali, zdali není Kevin pro našeho prcka příliš velkým vzorem :o)




Ani se mi nechce psát, v čem všem se mini–me po Kevinovi opičí...  ;o)




Ať vybereme jakkoli dlouhou trasu tak je jisté, že Máťa toho najezdí 3x více...




Na naší oblíbené pasece jsme si dali krátký odpočinek...




...byla zalitá sluncem...








a hoši si splnili svůj pitný režim...






Jistě, ani malá svačinka není k zahození...




Královské dělení...




Kevin je až neuvěřitelně jemný...




Nebylo by ještě něco dobrého...?






Dva žebráci :o)




...a! Bude se čůrat :o)




Matyáš koná malou potřebu, mamka přiložila pomocnou ruku a Kevin vše kontroluje...




Hotovo, jde se dál!




Maličké důvěrnosti  :o)




Co to je na tom stromě?




Veverka!?




A další přestávka. Malého cyklistu asi začínají bolet nožičky...




Copak to tam je dobrého?




Jedeme z kopcéééééé! S nohama ve vzduchůůůů!




Máťa valí z kopce dolů. Maminka nevěří svým očím ;o)




A ještě jednou! To se neomrzí!




Dříve se Matyáš ke koníkovi bál přiblížit. Nedávno ho jen opatrně krmil tak, že mu házel listy pampelišky na zem. Dnes už se nebojí koně pohladit po hlavě... Pochopitelně vše pod dozorem statného ošetřovatele (tj mě :))




Kevin mezitím odpočívá ve stínu...




A hele, něco sem jede!




Máťa už si taky všiml a mává...




Je to Bára...? Kevin to pro jistotu musel jít prověřit. On je zkrátka zvědavý pejsek. Ostatně, jako každý ridgeback...