česky english

---

čtvrtek 29.3.2007

Jak loví ridgeback...

Rád bych hned na úvod napsal, že během procházky nebylo žádnému zvířeti sebemenším způsobem ublíženo!




Den to byl skutečně nádherný. Vítr jemně pofukoval a sluníčko se činilo a dělalo co umí. Lepší jarní den si těžko představit. A lepší podmínky pro fotografování též ne :o)




Kevinovi jsem hned na začátku našlápl krátkou lidskou stopu, proloženou několika dobrůtkami. Nemusím psát, že se mu to moc líbilo a stopu hezky a precizně vypracoval...




Kachny...




Kevin pobíhal po poli, tu a tam se zastavil a sledoval, co se děje v dáli... Budu mu muset brát na výstavy nějakou přenosnou televizi s podobným programem, aby stál hezky sám od sebe :o)




Cválající ridgeback...




Běžící ridgeback...




...ležící ridgeback...




...čuchající ridgeback...




Kevin uviděl prvního zajíce. Ale protože jsem ho spatřil první JÁ, Kevin prchajícího ušáka jen pozoroval...




...tam v dáli za lesem je Kevinova rodná vesnice :o)




...a támhle vpravo je, sakra, ZAJÍC!




...když se postavím, uvidím ho lépe!




Protože byl zajíc už dostatečně daleko, nechal jsem Kevina ať se rozhodne po svém... Pochopitelně rozhodlo lovecké srdíčko a pud mu zavelel do běhu...




...prosvištěl kolem mě jak střela...




... chvíli jsem ho nechal a pak zapískal náš domluvený signál na píšťalku. Když jsem naštvaně pískl podruhé, došlo mu, že to asi bylo na něj a celkem ochotně se vrátil zpátky :o)




Dostal za to dobrůtky, obrovskou pochvalu a další volnost...




Měl takovou radost z pohybu...




...že byl k nezastavení :o)




...a hopsal radostně okolo mě...




...dokud ho přes nos nepraštil dobře známý pach živého zajíce...




...ušatec se krčil v poli jen pár kroků ode mě... vůbec jsem o něm nevěděl... ne tak Kevin – díky příhodnému větru ho dokázal vytušit naprosto přesně a neomylně... Kevin proběhl těsně kolem mě a když byl zajíc jen pár metrů od Kevina, tak teprve tehdy mu došlo, že by měl vzít nohy na ramena...




...nedalo se dělat vůbec nic... v tuhle chvíli Kevin, jako správný lovecký pes, neslyší a řídí se výhradně svými loveckými instikty. Odvolatelný je až po několika desítkách metrů – a kromě toho, náš ridgeback není hlupák a ví tři věci:




1) zajíce nedohoní, takže nemá smysl se honit jako blázen...
2) je třeba šetřit síly na další :o)




3) nepřijde–li na přivolání, následuje trest, páníček je naštvanej a po zbytek procházky se jde u nohy, což je děsná otrava ;o)




...takže (ale nějaký čas Kevinovi trvalo, než tohle pochopil a jednoduché jsme to s ním rozhodně neměli :o)) je zkrátka lepší poslechnout :o)




...ostatně, koukněte sami, jak se Kevin snaží přiběhnout zpět co nejrychleji :o))




...chvátající ridgeback...




...vždy se ve mě rozlije skvělý pocit, když náš pejsek poslouchá :o)




...pózující ridgeback (ano přiznávám, tentokrát je narafičený :o))




Z pronásledování Kevinovi pěkně pění tlamička – a jak TO hezky prská, když se pejsek oblízne :o))




Rhodesian Ridgeback – portrét...




...a ještě jeden :o)




Portrétování Kevina viditelně nebavilo, takže jsem ho propustil ať si dělá co chce :o)




No, konečně – říkal si jistě Kevin :o)




Tak běhal po "našem" poli sem a tam...




... a hele! Co je tááááámhle?




Tak to jsem nevěděl ani já. Skrz teleobjektiv se mi to jevilo, jako několik malých zajíčků nebo koťat. Nechtěl jsem riskovat, takže jsem vzal Kevina (který ten objekt v dáli samozřejmě stráááááášně řešil) na vodítko...




Když jsme byli blíže, bylo mi jasné co to je...
Odpoutal jsem proto Kevina z vodítka a řekl mu jeho nejoblíbenější příkaz: "Kevine, vpřed!"




Kevin vyrazil až mu kusy trávy za patami létaly!
Mohl jsem si tak vychutnat, jak ridgeback loví NEZNÁMÉ věci. Typicky běžel ke kořisti ne zepředu, ale z boku!




Úplné přiblížení bylo zezadu. To už i Kevin zjistil, že se jedná o obyčejný černý igelitový pytel :o)




Takže to Kevin vyřešil po psím způsobu... z vysoka se na igelit vyčůral :o)




A šel si zase po svém...




Pohled na Pardubice. Ač to možná vypadá, že jsou jen kousek, nenechte se zmást – teleobjektiv vzdálené objekty přibližuje, takže ve skutečnosti fakt neběháme po poli kousíček za Pardubicemi, ale docela dost daleko :o) Úplně v pozadí hrad Kunětická hora.



Kevin moc nedbal na to, že jde do protisvětla a bude se mi tak špatně fotit... mimo to, sluneční clona zůstala pro dnešek doma – divné, venku slunečno a a ona se válí doma, potvůrka :o)



Kevin nespouštěl oči z okolí a sledoval v dáli pobíhající ušáky...




...nezapomínal však na své slušné vychování a nerozebíhal se za nimi...




...a že chlupáčů všude kolem bylo!




Několik metrů před Kevinem právě vyběhl zajíc! Stačil jsem však vykřiknout povel "sedni" a Kevin na dálku poslechl. Je to šikula (a možná to byla taky náhoda, kdo ví :o))




Zajíc je v kroužku.
Kevin sedí na zadku.
A ač to tak možná nevypadá, Kevin je ode mě stejně daleko, jaká je vzdálenost Kevina a zajíce... Přesto mě pejsek jeden hodnej poslechl. Mám radost :o)




Takže si Kevina volám zpátky...




...a ten si radostně...




...běží pro zaslouženou odměnu!




A hned poté co ji s chutí zblajzne, dostane zase volnost :o)




Ano, právě odsud vyběhl před chvílí onen ušatec...




Kevin kontroluje, zda není někde poblíž...




I vydali jsme se dále...




Díval jsem se na Kevina a kochal se jeho pohyby a hrou svalů...




ve slunečních paprscích se mu srst krásně leskla...




...a bylo na něm vidět, že je moc spokojený...




Což pro mě je vždy tou největší odměnou z každé povedené procházky :o)




V pozadí vpravo je kazatelna...




Kevin zachytil v běhu čerstvou stopu!




... a sleduje, zda neuvidí toho, kdo zde musel ještě před chviličkou být...




Kevin se dívá pozorně :o)




Dokonce i popoběhl, aby měl lepší výhled :o)




... a tááááámhle běží :o) Kevin zajíce nedaleko mě ve vší slušnosti sleduje.




... přesně TAKHLE sleduje.




Po silnici se k nám blíží Bára s Matyášem...




Kevin se s nimi běží přivítat :o)




Předtím si ale ještě pohledem dobře a pečlivě ověří, zda to jsou skutečně oni...




Nepodařilo se mi zjisti, co Matyáš Kevinovi říká :o) Jistě to ale bylo něco móóóóóóc důležitého ;o)




Vydali jsme se všichni společně na dětské hřiště. Tam ale pejskové nesmí :o(




Houpačka :o)




a jiná houpačka...




a kuk z okýnka :)




A protože tento web není o dětech, tak ještě několik více či méně povedených póziček našeho ridgebacka Kevina...




Ač jsme byli s Kevinem oba unaveni, přesto to byla pro oba jedna z nejhezčích procházek. Alespoň prozatím, než bude nějaká jiná :o)




Kevin ten večer spal tvrdě, jako špalek. A jistě se mu zdály moc hezké sny :o)