česky english

---

středa 31.1.2007

Kevin a sněhová nadílka. Jak to jde dohromady?

Když Kevin vykoukne doma za dveří a vidí, že je venku sníh, moc nadšeně nevypadá :o) Ale stačí překonat ten prvotní ostych a za domem již řádí ve sněhu jako posedlý... A když vysvitne zpoza mraků slunce, je to paráda...



U rybníka jsme si pocvičili poslušnost, to aby Kevin věděl, že poslouchat se musí... čeká nás přeci jen velké lákadlo ve formě chlupatých, ušatých a nohatých zajochů...



Přivolání vůbec zkoušíme vždy a všude... a někdy to i funguje ;o)



všude kolem nás byl klid a bílé ticho...



Blížíme se k místu výcviku, kam chodíme každou zimu...



... a jsme tady :o) Kevin hned se hned rozhlíží po okolí...



... a radostně běhá sem a tam :o)



... moc dobře totiž ví, že zde je místo, kde se nudit rozhodně nebude...



Na sníh jsme se těšili už dost dlouho, protože když je bláto, tak se na poli běhat nedá. Teda dá, ale radost z nás doma nemají, neb jsme oba jako čuňata :o) Takže jak napadne sníh, Kevinovi je jasný, že nastal jeho čas... :o)



Je fajn ho pozorovat, jak jeho smysly zbystří, jakou má radost z pohybu a vyčkává a hledá...



... snažil jsem se Kevina naučit, že za zajíčkama se běhat nesmí... nebo může, ale musí se vrátit na zavolání. V čem jsem ho ale vždy podporoval a co jsem ho učil bylo vyhledávat samostatně zaječí pelíšky...



Vyhledávání zajíčků ve sněhu Kevin vzal hnedka za své, nebylo třeba mu to dlouho vysvětlovat :o)



K pelíškům mne začal zanedlouho i vodit, asi aby se pochlubil – vždy za to ostatně dostane něco dobrého na zub...



A hlavně je úúúúúplně sám systematicky vyhledává... má to tak nějak v sobě :o)



...a tváří se u toho zatraceně spokojeně...



...prostě spokojený pes. Celou procházku se prakticky nezastaví...



V dálce jsme uviděli prvního zajíce...



...samozřejmě jsme za ním museli vyrazit :o) Ale na zapískání se Kevin kupodivu vrátil...



On byl zajíc taky docela daleko a Kevin už je dost chytrej aby věděl, že pokaždý se nemá smysl honit... :o)



Na slunci v kontrastu s bílým sněhem vypadal Kevin fakt dobře :o)



A neustále projevoval svoji radost z volného pohybu...



... protože v podstatě jsem ho vůbec ničím neomezoval...  a měl naprostou a téměř neomezenou volnost...



...a on to moc dobře věděl – zkrátka si to užíval dosyta...



Protože pohyb a běhání ho baví ze všeho nejvíce...



...široko daleko jsme byli sami, jenom sem tam vyběhl daleko před námi ušatec...



Kevin na ně kašlal... možná proto, že moc dobře věděl, že jeho čas teprve přijde...



...kromě toho... právě chytil čerstvou stopu nějakého ušatce... :o)



Začal tedy aktivně vyhledávat...



...a protože je to honič jak má být, neřídil se jen nosem, ale hlavně očima a hledal jakoukoli známku pohybu...



no, fotky na fotkách to je myslím dostatečně vidět :o)



Vždy ve střehu! ;o)



Že by tááááámhle něco bylo?!



Jasně!



Vyhnali jsme dalšího zajíce! Ale pan fotograf ve střehu nebyl...



...takže zase stihl zdokumentovat jen návrat na písknutí píšťalky... ;o)



No jasan, slunce neutíká tak rychle, to se fotí dobře :o)



Kevin se dostal do loveckého transu a pobíhal nadšeně po poli...



...stále byl ale ovladatelný a plně pod mým vlivem...



Každou chvíli se zastavil a velmi pozorně sledoval okolí...



...a kdykoli se mu zdála nějaká kupička podezřelá, hned se ji vydal prověřit...



...nikdy nezapoměl na pravidlo návratu... dokud poslechne na zavolání, má naprostou volnost a v naší minismečce tak panuje harmonie a klid :o)



Kevin prověřuje jednu z děr po vyběhnuvším zajícovi...



...v dáli byla zřetelně vidět jedna z mnoha kazatelen našeho mysliveckého sdružení...



...a hned vedle ní.... ale co to? Co to tam na obzoru skáče??!



A hele na ně! Je jich tam asi půltucet!



A než jsem docvakl hořejší snímek, Kevin si vzpoměl na své lovecké pudy a vydal se skotačící ušastce ztrestat za jejich drzost...



...chvíli jsem ho nechal, ať se proběhne. Pak jsem pískl. Jednou. Dvakrát. Potřetí... Nu a pak se náš africký zrzavec vrátil... Sice ne napoprvé, ale byl jsem spokojený – otočit se zpět v plném trysku za zajícem ho jistě musí stát neuvěřitelného přemáhání...



A za kazatelnou se začalo chýlit slunce k obzoru...



...a netrvalo dlouho a Kevin chytil další stopu...



...takhle rychle po sobě... to už bylo i na našeho Kevina moc... a jeho nervy nevydržely ten nápor...



...takže konečně jsem mohl vykřiknout ten dlouho procvičovaný povel "Kevine, zdrhej!" ;o)
A Kevin poslechl :o) A proběhl jednoho zajíce tam.... a druhého zpět...



...a třetího zase tam...



Raději jsem ani nepískal... prostě jsem dělal, jako že ho nevidím :o)



Vrátil se sám od sebe...



A pomalu už stejně nastával čas návratu...



...ale protože se Kevinovi domů evidentně nechtělo, jen jsem prohodil objektivy za širokoúhlý...



Loni jsme si mohli sněhu a tím i pohybu a výcviku na polích užívat dosyta... ale letos to nevypadalo, že by sníh vydržel dost dlouho... :o(



Kromě toho, Kevin narazil na stopy po vysoké, asi pět až šest srnek...



...a stopa byla evidentně čerstvá...



Kevin bořil do stop čumák opravdu poctivě :o)



Kevin vyhlíží zda za námi nejde panička. Loni za náma chodívala. Letos ne – kočárek holt ve sněhu po poli nejezdí :o)



A venku bylo opravdu nádherně...



A bylo skvělé vidět, že si to užívá i Kevin :o)



Sice bylo v dáli několik zajíců...



...ale na ty už Kevin jen se zalíbením koukal :o) Běhat za nimi se mu už nechtělo.



...a to se vydal i dost daleko ode mne :o)



...ale nezapomínal na naše nepsané pravidlo návratu :o)



I když mu běhání v hlubokém sněhu činilo chvílemi potíže, přesto byl evidentně šťastný :o)



Jen bych rád připomenul, že takovéto volné pobíhání je velmi nebezpečné provádět poblíž posedů, zvláště když nemáte dohodnutý výcvik s místním mysliveckým sdružením! 



Kevin, jakožto člen našeho mysliveckého sdružení si to ale mohl dovolit :o)



No řekněte sami, nevybrali jsme si místo pro náš výcvik dobře? :o)



Ale každá pohádka má svůj konec, tak i my jsme se museli vrátit domů...



A mimoto už se začalo opravdu smrákat...



Takže bylo vidět prd...



Takže jdeme domů... Kevin i cestou zpět pečlivě prověřoval všechny stopy co jsme potkali...



Bylo to moc fajn. Ještě jsme si to zopákli během následujících třech dnů. A pak nám udělalo konec našim sněhovým radovánkám počasí. Dnes už bohužel není po sněhu ani vidu :( Ale i tak díky alespoň za těch několik bílých dnů...