česky english

---

neděle 27.2.2005

Přeci nebudeme sedět doma, když je pěkná neděle...

Tak venku je opravdu nádherně (viz obrázky, ale stejně to bylo ve skutečnosti hezčí), to doma nezůstanem, kdoví kdy bude zase takhle hezky. Bohužel s náma dneska nikdo nemůže, tak musíme na výlet sami.



Cesta byla opravdu nepopsatelná. Jeli jsme na naše oblíbené místo v lese u rybníků a bylo to téměř jako v pohádce. Konečně byla i ta naše polabská placka zapadaná sněhem, dokonce byly na cestách i závěje sněhu - to se u nás prostě nevidí. Snažil jsem se v lese zaparkovat tak, abychom později vyjeli, protože všude kolem byly závěje sněhu.

Sluníčko nás neopustilo po celou dobu procházky, zkrátka nádhernej den. Jen škoda, že díky tomu nesmírnému množství sněhu nemůže zřejmě lesní zvěř najít potravu, takže ji hledá i na neobvyklých místech. Což konkrétně pro nás znamenalo, že jen co jsme vylezli z auta, proběhly kousek od nás přes pole dvě srnky. Pak nás provázely v podstatě celou procházku, plus nějaké jejich kámošky, které nám proběhly přes cestu několikrát tak blízko, že do nás málem vrazily :-) Nechtěli jsme nic riskovat, proto jsme měli Kevina část procházky na vodítku - což ho pochopitelně děsně prudilo, ale co se dá dělat, je to pro jeho dobro, on si to vynahradí jindy. A pak, on takový výcvik chůze u nohy taky není k zahození...



Takže, jak říkal Kevin, celá procházka by v podstatě stála za prd, kdyby nedošlo ke dvěma zpestřením:

To první bych si tedy poměrně klidně rád odpustil. V jenom místě je hezká louka, kde si, pokud nás jde na procházku více psů, spolu pesani hrají. Takže tady jsme chvíli všichni různě dováděli a podařilo se nám Kevina tak rozblbnout (ono to zase tak moc práce nedá :)), že začal samou radostí běhat kolem nás, tak jak to vždy v euforii dělá. Ale dnes, zřejmě díky tomu množství zvěře co jsme viděli, se rozhodl, že nebude dělat jen velká kolečka kolem nás (proč taky, nás už má dnes přečtené), ale že se podívá i někam dál. Takže jsem už jen viděl v hledáčku kamery, jak se mu práší sníh za patama a on peláší pryč směrem do pole k lesu... Přiznávám že mě nakrknul, protože nezareagoval na přivolání ihned, ale až asi za půl minuty, kdy se spokojený z výletu vracel tryskem k nám... dostal sice odměnu, ale dělal jsem nakrklého a on je asi tak chytrej, že věděl že něco provedl, neboť se držel celou zbývající část procházky u nás (když jsem ho odehnal od své nohy na kterou se, slizoun jeden, lepil, aby si u mě tak udělal očko :-)). Typický Ridgeback...



A druhé zpestření bylo až úplně na konci. Ve vhodných chvilkách zkoušíme s Kevinem tahat Báru (nebo i jinou "zátěž") na sáňkách či pekáči. Máme pro Kevina speciální postroj a až ho to naučíme (tahat mu nevadí, ale nevydrží běžet rovně, furt to bere jako prííííma hru a vrací se k Báře na sáňkách a pošťuchuje ji, aby jen tak neseděla a hrála si s ním :)), tak bychom chtěli zkusit třeba skioring, caniscross, bikering či scootering, což jsou ve své podstatě "tahací sporty", kdy pes běží vpředu a táhne za sebou na speciálním vodítku páníčka na běžkách, kole, koloběžce či jen tak běžícího po svých... Vypadá to podle popisu snadno, ale není to zas tak jednoduchá věc. Takže jsme chvíli trénovali, Bára dělala usilovně a poctivě zátěž (ona to taková zátěž nemá jednoduché, to si nemyslete, často se totiž válí po zemi, natřásá se vlivem nerovnosti terénu atd ;)) a já běhal a povzbuzoval Ridgebacka Kevina, který snad konečně pochopil a dělal vše, jak měl. A máme kliku - vypadá to, že ho to dokonce i baví!

Večer jsme tentokrát spali jako když nás do vody hodí všichni tři :-))