česky english

---

pátek 1.6.2007

Ridgeback a dítě... (nekonečný seriál :o))

Tak čím začít? Třeba tím, jak Kevin snáší drzou přítomnost Matyáše v jeho čistě osobním prostoru, tj v jeho oblíbeném pelíšku. Ačkoli on mu náš prcek leze do všech jeho pelíšků - holt není to kluk vybíravý :o)



Odpovím hned: Kevin je, překvapivě, naprosto v pohodě. Nevadí mu, když si na něj Matyáš lehá, když se ho dotýká, válí se po něm (viz foto), plácá ho po hlavě a těle (on ještě neumí hladit, tak prostě plácá rukou sem a tam :o)) Kevin je v tomto až neuvěřitelně tolerantní a Matyáše miluje a bere ho jako člena smečky, který má výsostná práva...




Zajímavé je, že Kevin si nedovolí vzít Matějovi nic z ruky – např na obrázku má naše miminko v ruce kukuřičné křupky, které Kevin miluje... i kdybych nebyl poblíž, Kevin by si je sám vzít nedovolil. Dokonce ani když mu je Matyáš sám nabízí – on je totiž ve věku, kdy se rád dělí o vše a Kevin by mu to sežral nekompromisně celé :o)




...jen je potřeba očkem sledovat, zda by přeci jen nějaká křupka nebyla i pro Kevina :o) Ale stačí říci "Kevine, vem si křupičku" a v tu ránu v něm celá zmizí... A opět zajímavost: ode mě si Kevin bere dobrůtky často až hrubě, že zavadí zuby o prst atd – kdežto když si bere cokoli od Matěje je neskutečně přeopatrný a jemný, až to působí srandovně...




Idylka mezi 44 Kg Ridgebackem a 12 Kg miminkem...




Z toho, jak se Kevin chová k Matyášovi máme samozřejmě obrovskou radost – neumím přesně říci, zda jsme si to nějak zasloužili, zda je Kevinovo chování dar nebo zda to je naší výchovou. Asi to bude od každého něco, každopádně nám takto Kevin dělá mnohem větší radost než kdyby vyhrál nějakou přiblbou výstavu či zkoušku. A to myslím naprosto upřímně :o)




Kluci hledají společnými silami zakutálený kousek křupky... Kdo ji najde dříve, ten ji vyhrává :o)




A zasloužený odpočinek :o)

Žádná z fotografií není nijak aranžovaná, vše vyplynulo naprosto přirozeně. Tak to u nás prostě teď chodí :o)


Matyáš Kevina miluje. Když ho vidí, má z něho obrovskou a upřímnou radost... no, možná větší než ze mne :o)) Po ránu, když se Matyáš přebalí a převlékne, tak hned žene do Kevinova pelíšku. Nutno říci, že i Kevin si prcka zamiloval a za to mu patří náš velký dík, protože to přišlo samo... a asi bychom měli na problém zaděláno, kdyby tomu tak nebylo...

Oba kluky necháváme v podstatě hrát si společně, jen na ně z bezpečné vzdálenosti dohlížíme. On váhový rozdíl je značný a Kevin by na něj mohl v zápalu hry třebas zapomenout, takže jen kvůli našemu klidu... Jsem přesvědčen, že Kevin si svoji převahu velmi dobře uvědomuje, ale svoje chování vůči Matyáškovi dobrovolně a naprosto podřídil – u tak sebevědomého psa mne to velmi mile překvapilo...




Před okamžikem Matyáš venku na zahradě upadl a maminka ho s Kevinem utěšuje... Kevin, jakmile uslyšel pláč, okamžitě se zvedl z pelíšku a běžel se podívat, co se jeho největšímu kamarádovi přihodilo ošklivého... Ridgeback pochopitelně pozná, kdy se brečí tak, že se skutečně něco stalo a kdy se prcek jen vzteká a chce si něco pláčem přinutit – takový brek Kevin neřeší :o)




Kevin řeší starost po svém, po psím způsobu – Matyáše něžně olízne...




A hned je po slzičkách :o)  Kevin ještě dohlíží, zda je vše skutečně v pořádku...

Někdy mám strach, aby Matyáš nezačal dříve štěkat než mluvit :o) Ačkoli, dělat "Baf!" už prcek umí ;o)




Společná procházka – Matyáš se Kevina rád dotýká a ten mu vše ochotně toleruje... Takto spolu chodí nejraději – jen doufám, že v této pozici Kevin nezahlédne v dáli kočičku, to by mu asi Matyáš nestačil :o)


Jak jsem napsal kdesi na začátku: vztah mezi dítětem a psem je něco skvělého a jsme rádi, že můžeme jeden z takto bezvadných vztahů a jeho neustálý vývoj sledovat i u nás doma. Snad bude vše pokračovat v tomto stylu a vyhnou se nám všechny možné problémy... Kevine, díky...