česky english

---

čtvrtek 26.4.2007

Jarní stopařský dvojboj, kůň, ovce, včely a další jarní havěť...

První den:

A jsme na cvičáku. Po dlouhé době. Kevin tam má svoji platonickou lásku: vlčandu Báru a zasněně na ni slintá :o)




Krátký odpočinek před cvičením. To proto, že se jsme auto nechali stranou ve městě a na cvičák šli asi třicet minut pěšky. Ne že by nás to tak vysílilo, ale je potřeba vše přichystat, povyndávat z batohu atd :o) Kevin už má připnuté cvičební vodítko (je krátké a jemnější než to klasické).




Skok přes překážku, to Kevina moc baví :o)




Chůze u nohy. Musím přiznat, že po tom našem několikatýdenním lajdačení Kevin trošku polevil, takže, jak se říká, opakování je matka moudrosti :o)




Kevin čeká, až našlapu stopu. A hlídá svoji oblíbenou stopovačku – co kdybych náhodou místo něho vzal na jeho oblíbenou stopovačku nějakého jiného pejska!




Bohužel je obilí v okolí cvičáku již poměrně vzrostlé, takže to není na cvičení to pravé ořechové.




Ale přesto jde Kevin s nízkým nosem a pečlivě vyťukává téměř každou stopu, kterou jsem udělal. Předměty celkem dobře označuje, ale musíme to ještě vylepšit...




A jeho vítězný návrat zpět :o)
Poté, co najde poslední předmět ho vždy strašně chválím a pohrajeme si spolu a dávám mu volno. Nejsem si úplně jistý, zda to je správně a výchovné, ale nám s Kevinem to takhle vyhovuje :o)




Zasloužený krátký odpočinek...



Na sluníčku bylo ten den opravdu příjemně. Takové jaro Kevin zkrátka miluje...



Jako správný ridgeback nastavoval slunci svoji tvář a snažil se využít každý paprsek tepla...



Pochopitelně je nutno občas zkontrolovat, kde je právě zbytek smečky...




A zbytek smečky si hoví v kočáře a sleduje ostatní pejsky...




A některým dokonce přeochotně radí, jak to mají správně dělat :o)




Matyášovo kybicování Kevina otrávilo :)




Na sluníčku je přeci jen nejlépe. A to ještě Kevin netušil, že se dnes bude učit úplně nový cvik, který se mu bude moc a moc líbit :o)



Takže dosti válení, jdeme na to...




Ještě poslední instrukce od Matyáše...




Matyáš Kevinovi dokonce ochotně a osobně předvedl, jak má vypadat předpisové aportování :o)




Tak ten nový cvik. S Kevinem jsme se tenhle den učili, jak správně dělat a cvičit příkaz "revír". Cvičíme formou hry – za zástěnu se psovi schová dobře viditelná dobrůtka a při cestě od zástěny jsem na ni, abych Kevina nabudil, pořádně zabušil. Kevin mezitím čeká v dostatečné vzdálenosti... Jakmile jsem k němu přišel, dal jsem mu příkaz "Kevine, revír, vpřed!"




Kevin vyráží vpřed – obíhá zástěnu – vezme si dobrůtku – s radostí běží ke mě zpět. Takto to má vypadat, ale je nutno, alespoň zpočátku, s pejskem běhat společně, aby cvik vypadal tak, jak má. V další fázi přidáme za zástěnou vyštěkávání na nějakého hajzlíka lumpíka. Jsem přesvedčen, že se to bude Kevinovi moc líbit :o)



Aby bylo jasno: tento cvik se používá při výcviku obran, to je pravda. Já však odmítám učit svého ridgebacka kousat do lidí, proto nahrazujeme tento cvik obyčejnou hrou – místo kousání do člověka za zástěnou budeme jen vyštěkávat! To Kevin dělá naprosto běžně, cvičí se to buď na dobrůtky nebo na balónek, aportek atd. Až bude náš cvik nějak vypadat, umístím sem video, slibuju :o)




Kevin si přišel, po oběhnutí zástěny, pro zaslouženou odměnu!




Matyáš mezitím kontroloval, zda je jedna ze skákacích překážek dobře zbudovaná...




..."jojo, vypadá to, že to dřevo, človeče, bude asi v pořádku!" :o)

Druhý den:

Tentokrát jsme se vydali nedaleko našeho lesa, kde máme s Kevinem určený prostor pro výcvik. Začali jsme oblíbenou hrou na stopaře, pak jsme se jen tak flinkali po lesních cestách, zkontrolovali co dělají naše kámošky ovečky a Kevin se líbal s koněm, nu a závěrem mě s Kevinem prohnaly ony rozdivočelé včely...



Na tomto poli je obilí vzrostlé přesně jak má. Pro Kevina bylo nepříjemné to, že bylo pozdní odpoledne a stopa byla suchá jako troud a hlína prášila. Celkově jsem přesvědčen, že to byla jedna z těch velmi těžkých stop, ale Kevin se jí zhostil poměrně dobře.

Co mu však dělá trošku problémy, jakožto ostřílenému loveckému a mysliveckému stopaři, jsou ostré lomy 90stupňů, které se zkrátka na těchto sportovních stopách dělají. Kevin dobře ví, že žádná zvěř nechodí v takto ostrém úhlu, takže si ověřuje půlkolečkem stopu a nekopíruje přesně těch 90stupňů – takže nás to asi bude stát nějaké body... Nu, přeučovat ho to nebudu, pro mě je důležitější stopa lovecká a tu Kevin dělá přesně jak má... Skvělé je i to, že se Kevin naučil velmi rychle správně označovat nalezené předměty :o)



Prcek ukradl tátovi vodítko :o)




ňáký kytky kvetou v lese, sakra...




Kevin zahlédl několik bažantů, kteří přeběhli cestu asi deset–patnáct metrů před námi...




...a zkameněl :o)



Kevin vystavuje... vlastně ani nevím co...
...vzal jsem si ho raději na flexi vodítko, protože se blížíme k vesnici a nerad bych ho honil za nějakou toulavou kočkou po cizí vesnici :o)



Přišli jsme k ohradě s koňmi. Kevin se hned hnal za jedním koníkem, asi se do něho na první pohled zamiloval...?



A začal překvapeného koníka láskyplně oblizovat po čumáku :o) Nuno však říci, že i koníkovi se to zřejmě líbilo, neboť projevy náklonnosti opětoval...

Bohužel jsem více fotek nestihl a i tato je vypálená od boku, holt se příště vyplatí nosit fotoaparát stále připravený v ruce...



A slíbené ovečky. Nějaký čas jsme tu nebyli, a hle – oveček nám přibylo – sice černých, ale oni jistě časem zesvětlají :)

Jo a abych nezapoměl na tu trapnou příhodu se včelama:

To bylo tak – v zimě jsem fotil včelí výlety ze zazimovaného úlu, pěkně z blizoučka. Je to tahle fotka. No. A napadlo mě, že by bylo hezké vyfotit stejnou fotku, ale na jaře, kdy oněch výletů létá jedna včelka za druhou – ven i dovnitř, pěkně naložené pylem, s takovejma těma žlutejma pytlíčkama na nožičkách... Byl to pěkně blbej nápad. I když jsem měl teleobjektiv 300mm, takže jsem nemusel tak blízko jako v zimě, se některým včelám zdála vzdálenost vetřelec (tj já) a úl asi nebezpečná... :( Kevina jsem naštěstí odložil v povzdálí na louce a zbytek rodiny poslal napřed po cestě do lesa. To byla taky jediná rozumná věc, kterou jsem ten den udělal :o)

Pak to byl celkem fofr – vyfotil jsem několik fotek, které jsem ale hned smazal (blbec, takže teď nemám žádnou), protože záběry nevyšly podle mých představ. A ve fotografickém transu jsem se přibližoval blíž a blíž k úlu s vidinou povedené fotky... Po překročení určité pomyslné čáry jsem asi vyvolal poplach mezi včelami a ty na mne poslali nějaký komando, nebo co to mělo znamenat... V hledáčku jsem zřetelně viděl, jak velkou rychlostí (proti ostatním včelám) letí několik včel přímo na mě. Ve vteřině mi došlo, že je zle a že bych se měl zatraceně rychle pakovat... Křikl jsem na Kevina a obtěžkán fototechnikou, vodítkem, stopovačkou a brašnou jsem prchal, mávajíc volnou rukou kolem sebe. Avšak ne dost rychle. Rozzuřené komando bylo rychlejší a hnalo mě s Kevinem (který to bral jako prima hru a radostně mě obíhal, protože jeho si včely kupodivu nevšímaly) směrem k lesu... Takže bacha – jak jsem poznal, ty včely jsou zatraceně rychlý... a vytrvalý... víc než já :(