Ch.Ekevu od Křemence
chovný pes, krycí pes
Český šampion
Klubový šampion ČKRR
čekatel Interšampion
čekatel Polský šampion
Golden Sport Dog 2005, 2008
TOP10 RR Sport
Absolut Winner Coursing & Agility 2007, 2008 – Super Master
DKK 0/0 • DLK 0/0
Kompletní oftalmologické vyšetření na dědičná oční onemocnění v pořádku
EKG, vyšetření srdce bez patologického nálezu (srdce silné a čisté)
Testy funkce štítné žlázy, Thyroid test T4 a TSH – v pořádku
Plnochrupý, nůžkový skus
Výška 69cm
Barva srsti červená
pšenice
Narozen: 3. 4. 2003
Bonitace a testy povahy:
1. 5. 2005 ČKRR
ČLP/RR/2766
Přátelský, vyrovnaný, sociální,
sebevědomý, kontaktní, nebojácný,
bez reakce na střelbu.
Výstavně, sportovně a lovecky vedený!
KONTAKT | CONTACT:
Jiří NovákDubany 75
530 02 Pardubice
Czech Republic
tel: +420 602 135 088
ICQ: 109368742
e-mail: jirka@ekevu.com
www.ekevu.com
Elektronická verze kalendáře pro stažení zdarma.
Profesionálně vytištěný celobarevný kalendář s kroužkovou vazbou a očkem na zavěšení, 14 stránek. Zašleme na dobírku. Objednejte zde!
OCENĚNÍ:
Speciální cena za nejlepší grafickou podobu v soutěži HavBezObav – O nejlepší web s psí tematikou.
10. místo v hlasování veřejnosti O nejoblíbenější www stránky s psí tematikou (nejlepší umístění stránek s tematikou Rhodéský Ridgeback!)
Podpořte nás prosím!
Umístěte na své www náš BANNER!
Info a bannery ke stažení zde!
2003 - 2024 copyright
EKEVU Rhodesian Ridgeback
Jiří Novák
All rights Reserved!
Veškerý grafický, textový a jiný obsah či součást serveru ekevu.com je předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona č. 121/2000, §11.
Navrhneme a vytvoříme vám moderní a kvalitní www stránky! Podrobnosti zde! |
Na tuto stránku jsme zařadili články, které se nevešly do klasických kolonek... jsou to prostě články jen tak... o všem možném okolo Rhodéských Ridgebacků... a hlavně tedy samozřejmě o našem Kevinovi...
sobota 9.9.2006
Na houbách...
Konečně jsme našli chvilku a vyrazili jsme během probíhající houbařské sezóny do lesa nasbírat něco hub... Protože jsme měli v mražáku od našeho výcvikového kance schované ještě dva pařátky s kůží, jednu z nich jsme rozmrazili a vzali s sebou do lesa. V sobotu pozdě odpoledne (já vím, že se na houby jezdí ráno, ale my rádi spíme :o)) jsme se naskládali do auta a vyrazili do našeho oblíbeného lesa...
Kančí pařátek s kopýtkem jsme využili hned z počátku. Bára šla zatím s Matějem do lesa, Kevin zůstal poslušně v autě, a já, pro obveselení všech houbařů, co v lese byli, jsem začal šlapat pařátkem stopu. Na pořádný klacek jsem připevnil kopýtko a to zapichoval do země... ale nějak jsem to blbě přidělal... takže se mi to rozbilo... tudíž jsem klacek mrštil do mlází... a nasupěně jsem táhl pařátek s kůží po zemi... no, bude to muset stačit... a aby to bylo jak má, poslední třetinu stopy jsem ohnutý (a téměř po kolenou lezoucí) kopýtko rukou zamačkával do lesní zeminy... byla to fuška a houbaři se nade mnou buď chápavě usmívali nebo kroutili hlavou :o)
Když byla stopa připravená, na konec jsem umístil na pařez onen kousek divočáka a vrátil se k autu pro Kevina. Ten už tušil, že se něco chystá, takže z auta vyrazil hned šmejdíc nosem do lesa.. Musel jsem ho zavolat a po přidělání na stopovačku jsme se vydali na začátek stopy. Kevin už cítil stopu zdaleka a táhl jako divý... dal jsem mu spodní vedení (stopovačku pod břicho) a nechal se táhnout... dal jsem mu téměř volnost, takže jsme fakt makali jako diví... Kevin je v tomhle trdlo... takže jak je natěšený, nedává pozor na detaily stopy... ale tentokrát, možná proto, že jsme dlouho nestopovali nic jiného jak lidské stopy, šel naprosto precizně a najisto, přestože na můj vkus celkem rychle. Měl jsem z něho velkou radost...
Asi 150m před koncem stopy jsem Kevina vypustil navolno. Protože byla v těch místech stopa už ne tažená, ale šlapaná kopýtkem asi po 30-40cm od sebe, šel pečlivě a pomalu, dělal takové to "ťuk - ťuk" do míst, kde bylo kopýtko vtlačeno do země. Došel po stopě až ke zbytku divočáka, toho řádně očuchal, rozhlédl se kolem, a utíkal pro mne zpět. Pro mě to je stále neopakovatelný pocit, vidět našeho Kevina pracovat takto samostatně... Společně (tedy Kevin notně přede mnou, protože zase utíkal napřed :o)) jsme došli na konec stopy, tam jsme si zablbli a Kevin dostal veeeeeelkou odměnu :o)
To blbnutí není nějaká neúcta k prasátku... ale je nutné proto, aby pes věděl, že na konci stopy je nejen něco voňavého a zajímavého, ale taky legrace a hodně dobrůtek na zub. Snad nebude jančit jako při výcviku pak i na zkouškách :o)
Když jsme se dostatečně vyřádili, prasátko jsme s Kevinem společně pohřbili...
Bára s Matyášem mezitím chodili po lese a sbírali houby... Tuhle snad do košíku nedali... :o)
Když jsme skončili stopu, prohnalo se kolem nás auto plné myslivců s puškami... jeli k nedalekému rybníku na kachny. Za pár minut poté se začala ozývat střelba... asi jako u Verdunu... jedna rána stíhala druhou a trvalo to asi čtyři až pět minut... tak nějak si představuju jatka... ještě že nejsem kachna :o) Nevím, ale takhle si já myslivost nepředstavuju... Pro jistotu jsme tedy měli Kevina u sebe a nesundali jsme mu výcvikový obojek...
Malinká póza do alba :o)
Matyášovi se v lese moc líbilo... za chvíli usnul a chrápal až šišky ze stromů padaly :o)
V lese se začalo smrákat, ačkoli bylo asi půl sedmé večer, takže jsme se pomalu vraceli k autu. Hub bylo asi tak akorát na dvě smaženice... alespoň nebylo tolik práce s čištěním :o)
Za asi dvě hodinky v lese to myslím není špatné... Všechny houby až na jednu byly úplně zdravé!
U auta jsem ještě houby nahrubo dočistil, což Matějovi přišlo strašně legrační :o)
A protože měl asi hlad, začal jíst i trávu...
Slunce již začalo zapadat (což se pozná, že myslivci střílí kachny, pokud se nepletu, může se střílet právě hodinu před západem slunce) takže jsme se vydali k domovu...